Kniha

Někdy je lítostivý, až moc, bere mu to sílu a bere mu to radost z přítomného okamžiku, který si chce užít. Sám se sebou i s lidmi které má rád a na kterých mu záleží. Jejda, ale jak to změnit, když k tomu má sklony a léta se tomu 

... bránil, žít a užívat si, dívat se na svět veselýma očima, která září a dávají věcem, lidem, přírodě a všemu kolem docela jiný význam.

Není to vždy snadné. Pere se sám se sebou, se světem, který se v jeho očích ubírá globálně jiným směrem, než by měl. On se v tom potácí, hledá své místo, kde by byl spokojený, užitečný, kde by nalézal inspiraci, obohacení pro sebe sama a tím i pro ty, s nimiž pak mluví a mají vůli, touhu u sebe i něco málo kolem sebe změnit. Moc jich někdy není, ale to neva, to zase tolik neřeší. Stačí jeden, dva, pár lidiček, kteří přemýšlí vlastní hlavou a nejsou „ovcemi.“   

Dostala se mu do ruky knížka nazvaná „Žijte podle svého“ s podtitulem „Jste skutečný rebel?“ Nějak cítil, že se mu dostala do ruky v pravý čas, že si z ní třeba něco vezme. Něco, co mu dodá pocit větší sebejistoty a klidu, pocit, že to jak myslí a uvažuje, není uvažování outsidera, jak se mu mnozí snaží vnutit. Ale uvažování člověka, který má všech pět pohromadě a ví … nebo tuší … nebo se snaží vědět a nalézat a hledat vlastní odpovědi. Není to málo. Mnozí rezignovali. Žijí ve stádu, které je někam vede. Bezmyšlenkovitě se mu podřídili a plní zadané úkoly. Ve jménu peněz, vlastní kariéry, vlastního blahobytu, vlastních pomíjivých ambicí, které vnímají v daný moment své životní etapy jako cestu k vytčenému cíli.

Ale ono těch skutečně důležitých věcí zase tolik není. Přichází na to i v blízkosti své dívky, kterou miluje a která mu ukazuje pro něj leccos nové a nepoznané. Poznává co to je niterná sounáležitost, co to je vzájemné čtení myšlenek, poznává sílu v držení ruky, radost z pohlazení a soucítění s tím druhým, když mu není dobře, když potřebuje radu, podporu ve chvíli, kdy o sobě pochybuje, kdy se kvůli něčemu trápí, kdy má strach a neví hned, jak se ho zbavit. A je rád, když se mu podaří, to své dívce nějak vrátit.   

„Je dobře, že sis tu knihu koupil. Měj ji u sebe a až ji přečteš, přečtu si ji taky,“ řekla mu dívka.

„Ju, rád ti ji půjčím třeba hned …“

„Ne, ne, ty ji teď potřebuješ, proto si na ni v knihkupectví mezi spoustou jiných knih narazil.“

„Myslíš, že to nebyla náhoda?“ 

„Myslím, že ne.“

„Když jsem ji v tom regálu viděl, taky mi to přišlo zvláštní. Na něco jsem naléhavě myslel a nějak se to dotýkalo věcí, o kterých se v té knize píše.“

„Vidíš. Tak si ji nech. Můžeš mi z ní večer číst nebo mi o tom, co se v ní dozvíš, můžeš někdy povídat. Budeš – li chtít.“

„Si hodná,“ řekl ji a pak ji políbil na tvář.

Cítil chvění v celém těle i ve svém hlase, do něhož se promítá jeho někdy přecitlivělá duše. Už jen to, že mu chce jeho dívka naslouchat, že ji zajímá, co si on myslí a jaký má názor, je pro něj hřejivý pocit, který lze těžko vpravit do slov. Je to prožitek lásky, sdílení, prožitek, který nelze ničím nahradit a který by přál každému, kdo o něj stojí. Možná by se pak i svět na chvíli zastavil a začal se ubírat jiným směrem, než tím jednosměrně konzumním.

O vánočních svátcích si to ještě více uvědomil. Že je to směr lidmi řízený za účelem pokroku a prosperity. Jakoby pokrok a prosperita spočívaly pouze a jen v ekonomických číslech a tabulkách o ziscích, inflacích, devalvacích, o růstu hdp a dílčích státních ekonomik. Jakoby v tom neměla mít žádnou roli láska … . Je to podivný? Nebo je on divný? Ať, má na to svůj názor, nějak je mu luft, co si o tom kdo myslí.

Seděl se svou dívkou v obývacím pokoji. Bylo to den po vánočních svátcích. Dívali se na ozdobený stromeček, zobali cukroví, povídali si, v klidu a pohodě si užívali přítomný bezstarostný okamžik. Měli zapálenou svíčku a všechno ladilo dohromady. Ta vzájemná nečinnost a sounáležitost, schopnost nemluvit a při tom nebýt v rozpacích, cítit se šťastný jen tak, báječný. A říkal si, jestli tohle není podstata všeho. Být chvíli bez ambicí, bez touhy něco dokázat, někam šplhat, aby nás druzí více ctili a víc si nás „vážili.“

„Mám dům, mám auto, mám na dovolenou v Dubaji, vidíte foto, už jsem tam byl a mohu tam kdykoliv, jsem totiž úspěšný.“ Slýchá takové věci a se svou dívkou se jim někdy v duchu podivují. Nechápají smysl toho dění, který žene svět, lidi tak říkajíc všemi směry. Nutí je k pohybu bez schopnosti se zastavit a být jen tak, být sami se sebou a s tím co mají spokojení.    

„Mám tě moc rád,“ řekne ten večer jen tak své dívce. Ona mu dá pusu a odpoví …

„Já tebe taky.“

Pak vyloudila úsměv, ne ledajaký. Patřil jen jemu, úsměv, který dodává sílu, a který se ji snažil vrátit, protože to tak cítil. A večer před usnutím společně listovali v knize, kterou si koupil, a mezi přečtenými písmenky si spolu povídali. Nebyl to večer strávený jen u televize pasivním sledováním zábavy. Bylo to mnohem víc … to se musí zažít.  

Autor: Jan Jurek | neděle 3.1.2016 11:26 | karma článku: 6,76 | přečteno: 157x
  • Další články autora

Jan Jurek

Pokec se spolužačkou

Rád sedává na lavičce při agua centru a sleduje lidi okolo. To místo mu dělá dobře. Není to tak vždy, ale někdy ano. A když má všeho dost, sebere se, sedne do auta a jede na to místo, kde má pár berliček, kterých se může chytnout.

3.1.2024 v 13:51 | Karma: 13,54 | Přečteno: 397x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Dokonalý manžel …

„Neexistuje! Nejsou takoví na skladě. Musíš se s tím, Ireno, smířit a brát to, co je. Taky už nejsi nejmladší.“ „Ale míry mám, Jitko, pořád ucházející.“ „To je dost pomíjivý a chlapi to vědí. V našem věku už také hledají jistoty.“

29.12.2023 v 12:16 | Karma: 14,33 | Přečteno: 548x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Nevlastní syn

„To dítě není tvoje.“ „Čí tedy?“ „Tvého kamaráda z vejšky. Zbouchnul mě jeden večer po akci. Oba jsme byli opilí, sami dva na koleji.“ „Stačí! Do detailů jít nemusíš! Po pěti letech manželství mi tohle oznámíš a tváříš se jakoby nic

27.12.2023 v 12:50 | Karma: 22,97 | Přečteno: 798x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Terapeutická hodinka

„Po čem teď jdete, co je vašim cílem?“ „Nevím, ztratil jsem se. Nebo to vím, ale nedaří se.“ „Proč?“ „Něco dělám asi špatně.“ „Dáváte tomu dost?“ „Možná ne ve všem.“ „Tak musíte přidat. Zaměřit se na sebe a na to svoje a být i trochu..

26.12.2023 v 10:34 | Karma: 8,72 | Přečteno: 177x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Výlet

Udělají si celodenní pěší špacír. Je to podzimní pošmourný den, ale oni mají chuť se vypravit někam, kde budou v přírodě a sami. Když vyjdou na první kopec, hned se obejmou. Užijí si tu blízkost a to něco, co jim dlouho scházelo.

23.12.2023 v 11:20 | Karma: 9,49 | Přečteno: 155x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Oblíbená trasa

Sedne si u bytovky na obrubník a jen tak se dívá kolem sebe. Za zády má kolo a chystá se na výlet. Do Českého ráje. Stačí přejet přes kopec. Potřebuje se zklidnit. Narovnat se. Mysl ho někdy stáhne a on neví, proč se to stále děje

19.12.2023 v 8:38 | Karma: 10,73 | Přečteno: 192x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Pokec u rybníka

V létě se tam jezdí na kole pravidelně koupat. Někdy si vezme pivo v plechu a vypije si ho. Nebo tam dorazí s čerstvě natočenou zmrzlinou nedaleko. Zpravidla potká někoho, s kým si může popovídat. Vnímá tam v dobrém slova smyslu

14.12.2023 v 11:14 | Karma: 9,32 | Přečteno: 223x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Zastavení se

Stojí před budovou školy, do které kdysi chodil. Střední peďák na okraji Prahy. Má zvláštní pocit. Zdá se to být jako včera. Vzpomínky ho pohlcují a on se k nim chce stále více a naléhavěji vrátit. Neví, proč to dělá. Něčím ho to

13.12.2023 v 10:55 | Karma: 8,21 | Přečteno: 211x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Výjezd na vrchol

Sedne si v malém sadu u vedlejší silnice. Natrhal si třešně tak akorát pro sebe. Vše působí smysluplně, nehybně. Dotýká se trávy a vidí slunce na azurové obloze. Vzpomene si, jak dříve chodil na lup s kamarády. Honil je sadař ...

29.11.2023 v 18:24 | Karma: 10,68 | Přečteno: 174x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Pozvání na kávu

„Tak co, rostou?“ „Když víte, kde hledat, tak ano.“ A ukázal mu s těmi slovy téměř plný koš hub. „Jste místní?“ „Mám nedaleko chatu. Jinak jsem z Prahy. Nechcete zajít na kávu?“ Je tím pozváním zaskočený. Udělal si zastávku na kole,

22.11.2023 v 9:43 | Karma: 18,23 | Přečteno: 425x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Zase by ses pral …

Seděl u rybníka. Byl už konec léta. Z toho mu bylo trochu smutno. Ale jinak všude kolem vládla docela příjemná atmosféra. Byl na místě, kde se natáčela scéna z jeho oblíbeného filmu Jak dostat tatínka do polepšovny. Vnímal něco,

15.9.2023 v 16:44 | Karma: 9,09 | Přečteno: 247x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Kouzlo okamžiku

Setkali se, popovídali si, měli si co říct, ale bylo to zvláštní. To hezké mezi nimi už dávno zmizelo pryč a oni proti sobě seděli téměř jako dva cizí lidi. Už měli své vlastní starosti, své cesty, které se kdysi rozešly. Nebyli

31.8.2023 v 7:47 | Karma: 11,00 | Přečteno: 233x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Velký díl úlevy

Žije s tátou sama. Není to vždy snadný. Zvlášť teď, když dospívá, by mámu potřebovala. Bylo jí čtrnáct, když o ni přišla. Předěl jejího života, který stále nezpracovala. K tomu k ní ale přichází ještě další, co před okolím ve ...

9.7.2023 v 13:28 | Karma: 14,04 | Přečteno: 366x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Den pro sebe …

Cítí, že ho moc potřebuje. Zase má pocit, že chodí po tenkém ledě. Někdy to tak je, jakoby se měl co držet, jakoby musel zastavit a najít zase sebe a ten svůj správný směr. Okamžik, kdy se bude cítit klidně a spokojeně. Ráno se ..

30.6.2023 v 12:31 | Karma: 9,59 | Přečteno: 218x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Usmíření

Vyjede na kole do kopce a je rád, že si může dát dobré vychlazené pivo. Je dusno a je horko. Začátek léta se hlásí o slovo. Přitom to ještě před chvíli zavánělo bouřkou. Nevadilo by mu to. Je v rozpoložení, kdy by mu to bylo ...

28.6.2023 v 7:56 | Karma: 9,62 | Přečteno: 222x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Spolu na střední …

Jsou ve třeťáku gymnázia. Lenka a Monika. Jedna krevní skupina. Padly si hned na první dobrou do oka. Bylo to jasný jako facka. S nástupem na střední se jim převrátil život vzhůru nohama. Až se jim z toho zatočila hlava. Jakoby si

25.6.2023 v 13:18 | Karma: 12,44 | Přečteno: 417x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Hračka amerického fotbalu

Bydlí v malé obci. Dokonce se tam i narodila. Je tam ráda, a když chce do města, má to za humny. Jednoho dne se rozhodla, že zkusí hrát americký fotbal. Hra vyloženě pro kluky. Jenže ona jako kluk vlastně vypadá. Často ji za kluka

22.6.2023 v 13:03 | Karma: 10,76 | Přečteno: 259x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Utajená pravda

Má dvě dospělé děti, hodného manžela, jsou zajištění s velkým domem na okraji města, se zahradou a s dvěma auty v garáži. Ne že by to pro ni byla priorita, ale není to marný benefit. Měla by být spokojená, všichni ji tak vnímají,

21.6.2023 v 6:35 | Karma: 14,08 | Přečteno: 551x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Tajemství

„Počkej, chceš mi tím snad naznačit, že jsi na holky?“ „Asi.“ „Ty to jako nevíš jistě?“ „Prostě se mi to tak jeví. Kluci mě tak nerajcují.“ „Ale my jsme jen kamarádky.“ „Jenže já bych ráda něco víc.“ „Tak to sorry. Já nemám takové ...

17.6.2023 v 21:40 | Karma: 17,44 | Přečteno: 1107x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Zastávka na cyklotrase

„Ahoj.“ „My se známe?“ „Cyklisti se tak přece zdraví.“ Podíval se na ně. Dva kluci. Vypadali docela stejně. Pak mu to došlo. „Hele, sorry, kluci. Měl jsem náročné dopoledne, a tak jsem trochu napružený.“ „Jasně.“ „Můžu si k vám sednout?

15.6.2023 v 23:07 | Karma: 14,83 | Přečteno: 512x | Diskuse| Poezie a próza
  • Počet článků 199
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 468x
Jsem původní profesí učitel. Příležitostně publikuji recenze v tištěných periodikách. Byl jsem třikrát oceněn v rámci celostátní scenáristické soutěže Filmové nadace Inogy Barrandov. Realizovaný celovečerní film dle mého scénáře Kluci z hor. Dále viz můj web www.jan-jurek.cz