Výhled, který stál za to

Šel na kopec a měl pocit, že čím prudší ten kopec bude, tím lépe pro něj. Potřeboval se unavit, zadýchat, vydat se na max a mít pak třeba i mžitky před očima. A pak teprve na tom návrší si lehnout na záda, dívat se nad sebe a ... 

pozorovat. Být sám uprostřed nebe a možná v té chvíli začít věci chápat.

Někdy si neví rady, ztrácí se sám sobě, má lidi rád, chce v nich vnímat to dobré. Má to tak nastavené, není jeho úmyslem někomu ubližovat, a přesto se to někdy děje, aniž by si to v dané chvíli vždy uvědomoval. Až pak zpětně mu to dojde. Proč, táže se při každém kroku k vrcholu čehosi, kam právě mířil, a kde jak doufal nalezne odpověď.

Nebylo mu i při rychlé chůzi náročným terénem dvakrát teplo. Místy viděl ostrůvky sněhu a mezi tím čerstvou zeleň. Díval se na všechny strany, i vzhůru k obloze, kde se rýsovaly mraky a dávaly tušit, že se z nich brzy spustí déšť. Byl vybaven. Už věděl, jaké to je zmoknout a nemít na sobě ani v zásobě nic suché a muset v tom pak strávit několik dalších hodin.

Koukl nahoru, kolik mu asi ještě chybí metrů k vrcholu. Na pohled se to nezdálo daleko, ale jakoby se to místo, kam mířil, nepřibližovalo. Vnímal únavu, ale ještě s ní nepadl na dno. Současně ovšem vnímal i radost. Že je sám za sebe někde na vzduchu a že i to je něco, co nemusí být vnímáno jako samozřejmost.

Zaslechl hlas pod sebou. Pár metrů za ním mířil k vrcholu člověk, který šel více svižným krokem než on. Trochu ho to zneklidňovalo. Přál si mít pro tu chvíli kopec pro sebe, aby prožil něco výjimečného. Jakoby to s někým za zády nešlo. Jakoby ho ten člověk mohl okrást o něco, co ani nedokázal pojmenovat. Stupňoval tedy tempo také, ale tím z něho mizelo něco hezkého, začal soutěžit, unikat ani ne tak před tím mužem, jako sám před sebou. Ten muž se ale přesto víc a víc přibližoval. Už byl skoro na dosah, kdy se rozhodl to vzdát a pustit toho muže před sebe. Ale jen co k němu došel, zastavil také. Předklonil se a vydýchal. Pak se narovnal a řekl jen tak jako kámošovi „ahoj“. Asi dobrý zvyk v přírodě mezi turisty napadlo ho. Zračila se v něm tichá moudrost člověka, co nevysedává po večerech u televize, ale dělá něco, aby povyrostl, aby žil a prožíval, aby tak říkajíc zrál jako víno.

„Je dnes nádherný den, co říkáte?“, řekl muž hlubokým hlasem.

„Ano, i když trochu chladno na to, že je květen.“

„To se vám jen zdá, nebo zvyšte tempo.“

„Jdu nadoraz, nemám tolik nachozeno.“

„Příležitostný turista?“

„Tak nějak.“

„No jestli chcete, můžete jít za mnou, potáhnu vás.“

„Na laně nebo jak?“

„Mentálně, abyste neměl pocit, že v tom jste sám.“

„Ale to bych právě rád … nechci se vás dotknout, ale všude, kde pobývám, mám společnost a i toho tahání z bryndy bývá dost. Tak bych si chtěl dokázat …“

„Chápu, nemusíte více říkat. Vody máte dost?“

„Před chvíli mi došla.“

Muž sáhl do krosny, kterou ochotně sundal ze zad, a podal mu plastovou láhev s vodou.

„Jen berte, tohle nosím navíc pro případ, jako je ten váš. Pro sebe mám akorát.“

„To se taháte s vodou ještě pro ostatní, kdyby bylo potřeba.“

„To víte, lidem nedochází, že všude není kiosek, kde si vodu lze koupit a pak kolabují a místo s vodou navíc se pak tahám s nimi na zádech kvůli dehydrataci a dalším komplikacím.“

„Tak vám děkuji.“

„Není za co a hodně síly přeji. Tam nahoře je výhled, který stojí za to.“

„Už jste tam byl?“

„Mnohokrát a krásný na tom je, že to nikdy není stejný.“

Muž pak pokračoval dál. Rázoval si to nahoru jako voják v plné polní. Napil se vody, nadechl se, koukl směrem k cíli a vykročil taky. Lépe se mu dýchalo. Ta voda přišla vhod, bez ní by se asi musel otočit a jít zpátky. Další dobrá zkušenost, kterou příště nesmí podcenit – mít sebou dostatek tekutin. Už měl tedy dost všeho a mohl se v klidu soustředit na svůj výkon. Třásly se mu chvílemi nohy, stačilo šlápnout na sebemenší nerovnost. Udržet balanc v některých průsecích bylo jako chůze po laně … a tak se někdy i cítil, jako eskamotér, který na laně balancuje s tyčí v ruce a někdy i bez ní. Život mu zkrátka chvílemi přijde velmi těžký. I proto se vypravil na výšlap, aby ustál vše nějak s grácii a netrápil se pocitem viny, že nebyl v tom či onom dost schopný, dost aktivní, zkrátka takový, jaký by měl coby věkem dospělý člověk být.

Každým krokem do toho strmého kopce si víc a víc uvědomoval své limity. Ani ne tak ty fyzické jako ty ostatní. Při vědomí toho mu nebylo nejlíp, vlastně mu do očí při jednom zastavení již těsně pod vrcholem, vhrkly slzy. Všechno uvnitř chtělo křičet a jelikož nikdo na dohled nebyl, nebránil se tomu. Zdálo se mu v tu chvíli, že už nějak neměl co ztratit. Přišel o moc pro něj důležitého, ale pořád chtěl žít, vnímat krásu toho okolo a někdy zažít i radost z docela prostých věcí. Posadil se a moc si v tu chvíli přál, aby toho byl schopný. Aby k němu i to hezké přicházelo a aby to tak říkajíc chytil.

Po pár vteřinách zase vstal, odhodlaný na vrchol dojít. Tempo ochabovalo, zakopl, odřel si koleno, ale pořád šel, aniž by se těch pár metrů, které mu v strmém srázu zbývaly, zastavil. Užíval si to, ano užíval si to, jak se vydával ze všech sil jen tak, bez důvodu, protože to potřeboval. Prostě na tom kopci byl a zdálo se mu, že v pravou chvíli.

Na kopci seděl muž, který mu dal při cestě na vrchol vodu. Díval se do krajiny. Když se potkali pohledem, vstal a šel beze slova pryč. Pochopil, aniž by mu cokoliv musel říct. Úsměvem se mu poděkoval, a pak stál a díval se do zalesněného údolí a k horizontu oblohy. Dýchal zhluboka a přestože cítil smutek a stesk po něčem a někom co nechce vyslovit, vnímal i malou radost „z vítězství.“ Dokázal to, tam vyjít a chytnout na vršku ten okamžik se vším všudy. Pocit, který nelze koupit, to něco, co je víc než cokoliv … slova pro to asi neexistují. Zase dokázal uvěřit, že to vše má nějaký smysl, že se nesmí nechat uzemnit přízemními hodnotami, které nás zavádějí do slepých zákoutí bez světla a ponořených do tmy. Člověk pak ťape prsty po zdi a hledá horko těžko cestu zpátky … .

Stálo to za to, vnímal to uvnitř, každý ten krok směrem nahoru byl dobrý třeba i k tomu, aby v něm snad bylo víc lásky a méně hořkosti nad vším. Usmál se a všiml si ptáka na obloze … v té chvíli mu ten pohled dopřál se vším pocit štěstí. Byl to moment, ale cítil se pro ten den se vším dalším naplněný. Nemohl snad udělat víc, i když kdo ví. 

Autor: Jan Jurek | pátek 5.5.2017 8:28 | karma článku: 8,92 | přečteno: 162x
  • Další články autora

Jan Jurek

Pokec se spolužačkou

Rád sedává na lavičce při agua centru a sleduje lidi okolo. To místo mu dělá dobře. Není to tak vždy, ale někdy ano. A když má všeho dost, sebere se, sedne do auta a jede na to místo, kde má pár berliček, kterých se může chytnout.

3.1.2024 v 13:51 | Karma: 13,54 | Přečteno: 397x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Dokonalý manžel …

„Neexistuje! Nejsou takoví na skladě. Musíš se s tím, Ireno, smířit a brát to, co je. Taky už nejsi nejmladší.“ „Ale míry mám, Jitko, pořád ucházející.“ „To je dost pomíjivý a chlapi to vědí. V našem věku už také hledají jistoty.“

29.12.2023 v 12:16 | Karma: 14,33 | Přečteno: 548x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Nevlastní syn

„To dítě není tvoje.“ „Čí tedy?“ „Tvého kamaráda z vejšky. Zbouchnul mě jeden večer po akci. Oba jsme byli opilí, sami dva na koleji.“ „Stačí! Do detailů jít nemusíš! Po pěti letech manželství mi tohle oznámíš a tváříš se jakoby nic

27.12.2023 v 12:50 | Karma: 22,97 | Přečteno: 799x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Terapeutická hodinka

„Po čem teď jdete, co je vašim cílem?“ „Nevím, ztratil jsem se. Nebo to vím, ale nedaří se.“ „Proč?“ „Něco dělám asi špatně.“ „Dáváte tomu dost?“ „Možná ne ve všem.“ „Tak musíte přidat. Zaměřit se na sebe a na to svoje a být i trochu..

26.12.2023 v 10:34 | Karma: 8,72 | Přečteno: 177x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Výlet

Udělají si celodenní pěší špacír. Je to podzimní pošmourný den, ale oni mají chuť se vypravit někam, kde budou v přírodě a sami. Když vyjdou na první kopec, hned se obejmou. Užijí si tu blízkost a to něco, co jim dlouho scházelo.

23.12.2023 v 11:20 | Karma: 9,49 | Přečteno: 155x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Oblíbená trasa

Sedne si u bytovky na obrubník a jen tak se dívá kolem sebe. Za zády má kolo a chystá se na výlet. Do Českého ráje. Stačí přejet přes kopec. Potřebuje se zklidnit. Narovnat se. Mysl ho někdy stáhne a on neví, proč se to stále děje

19.12.2023 v 8:38 | Karma: 10,73 | Přečteno: 192x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Pokec u rybníka

V létě se tam jezdí na kole pravidelně koupat. Někdy si vezme pivo v plechu a vypije si ho. Nebo tam dorazí s čerstvě natočenou zmrzlinou nedaleko. Zpravidla potká někoho, s kým si může popovídat. Vnímá tam v dobrém slova smyslu

14.12.2023 v 11:14 | Karma: 9,33 | Přečteno: 224x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Zastavení se

Stojí před budovou školy, do které kdysi chodil. Střední peďák na okraji Prahy. Má zvláštní pocit. Zdá se to být jako včera. Vzpomínky ho pohlcují a on se k nim chce stále více a naléhavěji vrátit. Neví, proč to dělá. Něčím ho to

13.12.2023 v 10:55 | Karma: 8,22 | Přečteno: 212x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Výjezd na vrchol

Sedne si v malém sadu u vedlejší silnice. Natrhal si třešně tak akorát pro sebe. Vše působí smysluplně, nehybně. Dotýká se trávy a vidí slunce na azurové obloze. Vzpomene si, jak dříve chodil na lup s kamarády. Honil je sadař ...

29.11.2023 v 18:24 | Karma: 10,68 | Přečteno: 174x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Pozvání na kávu

„Tak co, rostou?“ „Když víte, kde hledat, tak ano.“ A ukázal mu s těmi slovy téměř plný koš hub. „Jste místní?“ „Mám nedaleko chatu. Jinak jsem z Prahy. Nechcete zajít na kávu?“ Je tím pozváním zaskočený. Udělal si zastávku na kole,

22.11.2023 v 9:43 | Karma: 18,23 | Přečteno: 425x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Zase by ses pral …

Seděl u rybníka. Byl už konec léta. Z toho mu bylo trochu smutno. Ale jinak všude kolem vládla docela příjemná atmosféra. Byl na místě, kde se natáčela scéna z jeho oblíbeného filmu Jak dostat tatínka do polepšovny. Vnímal něco,

15.9.2023 v 16:44 | Karma: 9,09 | Přečteno: 247x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Kouzlo okamžiku

Setkali se, popovídali si, měli si co říct, ale bylo to zvláštní. To hezké mezi nimi už dávno zmizelo pryč a oni proti sobě seděli téměř jako dva cizí lidi. Už měli své vlastní starosti, své cesty, které se kdysi rozešly. Nebyli

31.8.2023 v 7:47 | Karma: 11,00 | Přečteno: 233x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Velký díl úlevy

Žije s tátou sama. Není to vždy snadný. Zvlášť teď, když dospívá, by mámu potřebovala. Bylo jí čtrnáct, když o ni přišla. Předěl jejího života, který stále nezpracovala. K tomu k ní ale přichází ještě další, co před okolím ve ...

9.7.2023 v 13:28 | Karma: 14,04 | Přečteno: 366x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Den pro sebe …

Cítí, že ho moc potřebuje. Zase má pocit, že chodí po tenkém ledě. Někdy to tak je, jakoby se měl co držet, jakoby musel zastavit a najít zase sebe a ten svůj správný směr. Okamžik, kdy se bude cítit klidně a spokojeně. Ráno se ..

30.6.2023 v 12:31 | Karma: 9,59 | Přečteno: 218x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Usmíření

Vyjede na kole do kopce a je rád, že si může dát dobré vychlazené pivo. Je dusno a je horko. Začátek léta se hlásí o slovo. Přitom to ještě před chvíli zavánělo bouřkou. Nevadilo by mu to. Je v rozpoložení, kdy by mu to bylo ...

28.6.2023 v 7:56 | Karma: 9,62 | Přečteno: 222x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Spolu na střední …

Jsou ve třeťáku gymnázia. Lenka a Monika. Jedna krevní skupina. Padly si hned na první dobrou do oka. Bylo to jasný jako facka. S nástupem na střední se jim převrátil život vzhůru nohama. Až se jim z toho zatočila hlava. Jakoby si

25.6.2023 v 13:18 | Karma: 12,44 | Přečteno: 417x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Hračka amerického fotbalu

Bydlí v malé obci. Dokonce se tam i narodila. Je tam ráda, a když chce do města, má to za humny. Jednoho dne se rozhodla, že zkusí hrát americký fotbal. Hra vyloženě pro kluky. Jenže ona jako kluk vlastně vypadá. Často ji za kluka

22.6.2023 v 13:03 | Karma: 10,76 | Přečteno: 259x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Utajená pravda

Má dvě dospělé děti, hodného manžela, jsou zajištění s velkým domem na okraji města, se zahradou a s dvěma auty v garáži. Ne že by to pro ni byla priorita, ale není to marný benefit. Měla by být spokojená, všichni ji tak vnímají,

21.6.2023 v 6:35 | Karma: 14,08 | Přečteno: 551x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Tajemství

„Počkej, chceš mi tím snad naznačit, že jsi na holky?“ „Asi.“ „Ty to jako nevíš jistě?“ „Prostě se mi to tak jeví. Kluci mě tak nerajcují.“ „Ale my jsme jen kamarádky.“ „Jenže já bych ráda něco víc.“ „Tak to sorry. Já nemám takové ...

17.6.2023 v 21:40 | Karma: 17,44 | Přečteno: 1107x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Zastávka na cyklotrase

„Ahoj.“ „My se známe?“ „Cyklisti se tak přece zdraví.“ Podíval se na ně. Dva kluci. Vypadali docela stejně. Pak mu to došlo. „Hele, sorry, kluci. Měl jsem náročné dopoledne, a tak jsem trochu napružený.“ „Jasně.“ „Můžu si k vám sednout?

15.6.2023 v 23:07 | Karma: 14,83 | Přečteno: 512x | Diskuse| Poezie a próza
  • Počet článků 199
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 468x
Jsem původní profesí učitel. Příležitostně publikuji recenze v tištěných periodikách. Byl jsem třikrát oceněn v rámci celostátní scenáristické soutěže Filmové nadace Inogy Barrandov. Realizovaný celovečerní film dle mého scénáře Kluci z hor. Dále viz můj web www.jan-jurek.cz