Kluk z naší ulice

Někdy vás někdo tak říkajíc zmate, že přestanete věřit všemu i sám sobě. To ovšem nebyl případ kluka ze stejné ulice ... to byl třída! Nevšední típek! Pozoroval ho kolikrát z okna, jak si to razí s hvízdáním pryč na kole a všechno

... kolem jakoby pro něj byl neskutečný sen.

Žil s despotickým otcem, maminka mu umřela a prarodiče měl někde na druhém konci republiky, v níž vládl tenkrát zdánlivý pořádek, ale uvnitř to zapáchalo cynismem, pokrytectvím, malostí, danou asi i historií nebo kdo ví čím ještě. Režim mlel v těch letech z posledního, lidi se začali bouřit a měli za to, že hůře už být nemůže. A pak se stal ten velký den, revoluce, lidé na náměstích, vzdor, hesla o svobodě, cinkání klíči a snaha vytěžit maximum z dané situace. Režim padl a vše se zdálo být až pohádkově snadné. Za pár let nám tu bude jako v Rakousku, i na Německo se jednou dotáhneme, noví lidé, nové tváře, nové pořádky zavedené ve jménu demokracie. Jenže pár let na to se tuneluje, krade, bojkotuje se jakoby vše, co bylo v těch velkých dnech vyslovené. Ale pro toho kluka z ulice se nic nezměnilo. Jel si dál po své vlastní ose.

Jednou ho viděl, jak si na chodníku před domem udělal jen tak pár tanečních piruet. Lidé na něj koukali jako na blázna, byli by ho odvezli do blázince, ale stačil jeho pohled, aby se stáhli a neřekli ani popel. Ten kluk byl ve všem mnohem dál a dokázal si kolem sebe sjednat pořádek jakoby mimodek. Nepatrným gestem, něčím, co šlo z něj a co budilo autentický respekt. Tak ho nechali bejt. Samorost, který nikomu neubližuje, zákony neporušuje, je divnej ale neškodnej.

Tuhle se s ním náhodou potkal za rohem domu, v němž oba přes jedno patro bydleli.

„Co bys rád?,“ vyrukoval na něj. Nečekal, že si ho ten kluk vůbec všimne, ale …

„Nevím co s načatým dnem. Je mi nějak blbě, že ani nevím, kdo jsem,“ odpověděl.

„Aha. Tak pojď se mnou, jestli chceš.“

Tak tedy šel. Rovnou za nosem a záhy byli stranou ode všeho. Uprostřed volné krajiny brouzdali jen tak po louce, pak se vykoupali v rybníce, lehli si do trávy a nahřívali se pod sluncem. Ten kluk pořád mlčel a on tedy také. Bylo jim dobře. Vše co viděli, zůstalo bez komentáře. Žádné fráze, to je ale krásně, nic. Ticho po pěšině. Z toho kluka šla navenek moudrost někoho, kdo ví … a kdo to v životě neměl jednoduché.

„Jak se jmenuješ?,“ zeptal se, přál si to konečně vědět. Znal přijmení, ale jeho křestní jméno mu zůstalo utajené.

„To není důležité. Každopádně pro tenhle svět jsem bezejmenný tvor.“

„Třeba to tak pořád nebude.“

„Na tom nesejde.“

„A na čem sejde … myslím pro Tebe.“

„Na tom cítit se dobře, být v pohodě!“

„A to ti jde.“

„Snažím se.“

„Co tvůj otec?“ /Věděl, že s ním bydlí pod jednou střechou a někdy slýchal jeho řev/

„Co by. Maká ve fabrice. A tu a tam mě seřeže.“

To si nedokázal představit. Každého ten kluk dokázal odpálkovat, s nikým neměl problém vymést chodník, aniž by hnul prstem, a otec že by ho řezal …

„Proč tě řeže?“

„Někdy jen tak z dlouhé chvíle, preventivně, chápeš … a jindy, protože má vztek a já mu jsem nejblíže po ruce.“

„Proč s ním tedy jseš?“

Ten kluk se na něj podíval. Dost přísně, skoro se lek, že mu jednu natáhne.

„Protože mě potřebuje. O všechno kolem sebe přišel. A ti, na které sázel, ti mu dali košem.“

„Jen tak bezdůvodně?“

„Bezdůvodně ne! Za komoušů byl otec docela za vodou. Měl vliv, moc i peníze. Režim ale padl a on se stal téměř ze dne na den dělníkem na lince. Žije od koruny ke koruně, vliv žádnej, stal se z něj frustrovaný zamindrákovaný jedinec bez přátel.“

„A jaká je tvoje role?“

„Moje role? Jsem syn, jeho krev a krev není voda, chápeš?“

„Asi ano, ale tlouct by tě neměl. Ty přece za nic nemůžeš.“

„Jak se to vezme. Ale dost o něm. Támhle je bezva strom, vidíš ho?“

„Jasně.“

„Vylezeme na něj.“

„Proč?“

„Jen tak, vole!“

A tak se zvedli, došli ke stromu a lezli, ten kluk první doslova jako opice a on za ním trochu neobratně. Už se ani nepamatuje, kdy lezl na strom naposled. Rázem byli v koruně, našli si každý svou větev a splynuli se vším kolem jako vojáci, kteří nechtějí být vidět. Všude ticho, slunce pořád na obloze, nic jim pro tu chvíli nechybělo, byla to radostná chvíle a prožívali ji každý po svém.

„Dík, že si mě vzal sebou.“ Chtěl mu to říct, aby ten kluk věděl, že to nebere jako samozřejmost.

„Za to se neděkuje,“ odpověděl.

„Máš holku?“

„Zatím ne.“

„A chtěl bys … ?“

„Myslíš jen tak do postele nebo na vážno?“

„Spíše to druhé.“

„Tak to je u mě zatím plonkové. Času dost! A co ty?“, zeptal se on mě.

„Mě to s holkama nejde. Jakobych v jejich blízkosti ztrácel sám sebe a pak se to s prominutím sere.“

„Chápu tě. Doslova a do písmene.“

Bylo mu smutno ze všeho. Právě se s jednou holkou rozešel. Neklapalo to, ale chybělo mu to vodění za ruce, povídání si o všem možném, večery v kině nebo u něj, když byl zrovna sám doma a mohli leccos … i to, co s ní bylo poprvé. Bylo toho dost, co za to stálo a na co jak tušil nikdy nezapomene. Kluk vedle něj mlčky seděl a zdálo se mu, že by si tak vystačil klidně i celý den. Šel z něj klid a něco, co mu v tu chvíli pomáhalo se přes všechno alespoň na chvíli přenést. I to mlčení v koruně stromu mu vyhovovalo, dokud nepadl povel …

„Jdeme!“

A jak to řekl, popolezl trochu níže a pak skočil ze stromu na mez. Udělal záhy totéž.

„Tak snad si to zase někdy zopakujem,“ řekl tomu klukovi z ulice, jemuž hádal něco málo přes dvacet.

„To asi ne. Frčím teď pryč a kdo ví co a jak bude.“

„Kam pryč?“

„Nový Zéland cílová stanice.“

„No pane! A proč tam?“

„Proč ne? Už se mi tu být příliš nechce a taky otec si někoho našel, tak je na čase vyklidit pole.“

„Říkal si, že …“

„Že mě potřebuje. Teď momentálně ale chvíli ne. To víš láska na první pohled. Kdo ví jak jim to dopadne, ale možná už by to neměla být moje věc.“

„To asi ne.“

„Tak toho chci využít … být někde anonymně sám za sebe.“

„Vrátíš se?“

„Nevím. Je to pro mě nový začátek. A také už chci pryč z dětského pokoje. Je na čase.“

„Tak ať ti to všechno vyjde.“

„Dík, tobě také, cokoliv chceš a cokoliv si přeješ. Měj se, chlape.“

Plácl ho po rameni, nastartoval své nohy a běžel pryč. Už ho pak nikdy neviděl. Jen jeho otce s novou paní, kterou si právě s kufrem vedl do svého bytu ve třetím patře uprostřed sídliště. Asi ho to nakoplo, protože dva roky na to se objevil na předvolební kandidátce politické strany ... v té době vlivné a demokratické. 

Autor: Jan Jurek | středa 11.10.2017 8:45 | karma článku: 8,20 | přečteno: 308x
  • Další články autora

Jan Jurek

Pokec se spolužačkou

Rád sedává na lavičce při agua centru a sleduje lidi okolo. To místo mu dělá dobře. Není to tak vždy, ale někdy ano. A když má všeho dost, sebere se, sedne do auta a jede na to místo, kde má pár berliček, kterých se může chytnout.

3.1.2024 v 13:51 | Karma: 13,54 | Přečteno: 397x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Dokonalý manžel …

„Neexistuje! Nejsou takoví na skladě. Musíš se s tím, Ireno, smířit a brát to, co je. Taky už nejsi nejmladší.“ „Ale míry mám, Jitko, pořád ucházející.“ „To je dost pomíjivý a chlapi to vědí. V našem věku už také hledají jistoty.“

29.12.2023 v 12:16 | Karma: 14,33 | Přečteno: 548x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Nevlastní syn

„To dítě není tvoje.“ „Čí tedy?“ „Tvého kamaráda z vejšky. Zbouchnul mě jeden večer po akci. Oba jsme byli opilí, sami dva na koleji.“ „Stačí! Do detailů jít nemusíš! Po pěti letech manželství mi tohle oznámíš a tváříš se jakoby nic

27.12.2023 v 12:50 | Karma: 22,97 | Přečteno: 798x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Terapeutická hodinka

„Po čem teď jdete, co je vašim cílem?“ „Nevím, ztratil jsem se. Nebo to vím, ale nedaří se.“ „Proč?“ „Něco dělám asi špatně.“ „Dáváte tomu dost?“ „Možná ne ve všem.“ „Tak musíte přidat. Zaměřit se na sebe a na to svoje a být i trochu..

26.12.2023 v 10:34 | Karma: 8,72 | Přečteno: 177x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Výlet

Udělají si celodenní pěší špacír. Je to podzimní pošmourný den, ale oni mají chuť se vypravit někam, kde budou v přírodě a sami. Když vyjdou na první kopec, hned se obejmou. Užijí si tu blízkost a to něco, co jim dlouho scházelo.

23.12.2023 v 11:20 | Karma: 9,49 | Přečteno: 155x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Oblíbená trasa

Sedne si u bytovky na obrubník a jen tak se dívá kolem sebe. Za zády má kolo a chystá se na výlet. Do Českého ráje. Stačí přejet přes kopec. Potřebuje se zklidnit. Narovnat se. Mysl ho někdy stáhne a on neví, proč se to stále děje

19.12.2023 v 8:38 | Karma: 10,73 | Přečteno: 192x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Pokec u rybníka

V létě se tam jezdí na kole pravidelně koupat. Někdy si vezme pivo v plechu a vypije si ho. Nebo tam dorazí s čerstvě natočenou zmrzlinou nedaleko. Zpravidla potká někoho, s kým si může popovídat. Vnímá tam v dobrém slova smyslu

14.12.2023 v 11:14 | Karma: 9,32 | Přečteno: 223x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Zastavení se

Stojí před budovou školy, do které kdysi chodil. Střední peďák na okraji Prahy. Má zvláštní pocit. Zdá se to být jako včera. Vzpomínky ho pohlcují a on se k nim chce stále více a naléhavěji vrátit. Neví, proč to dělá. Něčím ho to

13.12.2023 v 10:55 | Karma: 8,21 | Přečteno: 211x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Výjezd na vrchol

Sedne si v malém sadu u vedlejší silnice. Natrhal si třešně tak akorát pro sebe. Vše působí smysluplně, nehybně. Dotýká se trávy a vidí slunce na azurové obloze. Vzpomene si, jak dříve chodil na lup s kamarády. Honil je sadař ...

29.11.2023 v 18:24 | Karma: 10,68 | Přečteno: 174x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Pozvání na kávu

„Tak co, rostou?“ „Když víte, kde hledat, tak ano.“ A ukázal mu s těmi slovy téměř plný koš hub. „Jste místní?“ „Mám nedaleko chatu. Jinak jsem z Prahy. Nechcete zajít na kávu?“ Je tím pozváním zaskočený. Udělal si zastávku na kole,

22.11.2023 v 9:43 | Karma: 18,23 | Přečteno: 425x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Zase by ses pral …

Seděl u rybníka. Byl už konec léta. Z toho mu bylo trochu smutno. Ale jinak všude kolem vládla docela příjemná atmosféra. Byl na místě, kde se natáčela scéna z jeho oblíbeného filmu Jak dostat tatínka do polepšovny. Vnímal něco,

15.9.2023 v 16:44 | Karma: 9,09 | Přečteno: 247x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Kouzlo okamžiku

Setkali se, popovídali si, měli si co říct, ale bylo to zvláštní. To hezké mezi nimi už dávno zmizelo pryč a oni proti sobě seděli téměř jako dva cizí lidi. Už měli své vlastní starosti, své cesty, které se kdysi rozešly. Nebyli

31.8.2023 v 7:47 | Karma: 11,00 | Přečteno: 233x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Velký díl úlevy

Žije s tátou sama. Není to vždy snadný. Zvlášť teď, když dospívá, by mámu potřebovala. Bylo jí čtrnáct, když o ni přišla. Předěl jejího života, který stále nezpracovala. K tomu k ní ale přichází ještě další, co před okolím ve ...

9.7.2023 v 13:28 | Karma: 14,04 | Přečteno: 366x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Den pro sebe …

Cítí, že ho moc potřebuje. Zase má pocit, že chodí po tenkém ledě. Někdy to tak je, jakoby se měl co držet, jakoby musel zastavit a najít zase sebe a ten svůj správný směr. Okamžik, kdy se bude cítit klidně a spokojeně. Ráno se ..

30.6.2023 v 12:31 | Karma: 9,59 | Přečteno: 218x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Usmíření

Vyjede na kole do kopce a je rád, že si může dát dobré vychlazené pivo. Je dusno a je horko. Začátek léta se hlásí o slovo. Přitom to ještě před chvíli zavánělo bouřkou. Nevadilo by mu to. Je v rozpoložení, kdy by mu to bylo ...

28.6.2023 v 7:56 | Karma: 9,62 | Přečteno: 222x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Spolu na střední …

Jsou ve třeťáku gymnázia. Lenka a Monika. Jedna krevní skupina. Padly si hned na první dobrou do oka. Bylo to jasný jako facka. S nástupem na střední se jim převrátil život vzhůru nohama. Až se jim z toho zatočila hlava. Jakoby si

25.6.2023 v 13:18 | Karma: 12,44 | Přečteno: 417x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Hračka amerického fotbalu

Bydlí v malé obci. Dokonce se tam i narodila. Je tam ráda, a když chce do města, má to za humny. Jednoho dne se rozhodla, že zkusí hrát americký fotbal. Hra vyloženě pro kluky. Jenže ona jako kluk vlastně vypadá. Často ji za kluka

22.6.2023 v 13:03 | Karma: 10,76 | Přečteno: 259x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Utajená pravda

Má dvě dospělé děti, hodného manžela, jsou zajištění s velkým domem na okraji města, se zahradou a s dvěma auty v garáži. Ne že by to pro ni byla priorita, ale není to marný benefit. Měla by být spokojená, všichni ji tak vnímají,

21.6.2023 v 6:35 | Karma: 14,08 | Přečteno: 551x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Tajemství

„Počkej, chceš mi tím snad naznačit, že jsi na holky?“ „Asi.“ „Ty to jako nevíš jistě?“ „Prostě se mi to tak jeví. Kluci mě tak nerajcují.“ „Ale my jsme jen kamarádky.“ „Jenže já bych ráda něco víc.“ „Tak to sorry. Já nemám takové ...

17.6.2023 v 21:40 | Karma: 17,44 | Přečteno: 1107x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Zastávka na cyklotrase

„Ahoj.“ „My se známe?“ „Cyklisti se tak přece zdraví.“ Podíval se na ně. Dva kluci. Vypadali docela stejně. Pak mu to došlo. „Hele, sorry, kluci. Měl jsem náročné dopoledne, a tak jsem trochu napružený.“ „Jasně.“ „Můžu si k vám sednout?

15.6.2023 v 23:07 | Karma: 14,83 | Přečteno: 512x | Diskuse| Poezie a próza
  • Počet článků 199
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 468x
Jsem původní profesí učitel. Příležitostně publikuji recenze v tištěných periodikách. Byl jsem třikrát oceněn v rámci celostátní scenáristické soutěže Filmové nadace Inogy Barrandov. Realizovaný celovečerní film dle mého scénáře Kluci z hor. Dále viz můj web www.jan-jurek.cz