Hořkosti dospívání

John Maxwell Coetzee, dnes již světoznámý autor a nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 2003, je autorem prózy s příznačným názvem Chlapectví. Vydalo nakl. Metafora 2007, přeložila Drahomíra Michnová/. Příznačným proto, ...   

... že právě chlapectví a potažmo dospívání je hlavním, neřku–li stěžejním tématem tohoto díla.

Autor nás zavádí do prostředí Jihoafrického venkova, kde se odehrává převážná část příběhu. S těžkostmi, s nimiž se hlavní protagonista – dospívající chlapec – potýká, plynou jednak z prostředí, v němž vyrůstá a jednak z rodinného klimatu, kdy je zřejmé, že chlapcův vztah k otci je velice odměřený a rovněž vztah k matce, ač láskyplný, není prost niterných rozporů. Je zde ale ještě další skutečnost, která chlapci komplikuje život, a to vědomí, že je jiný. Jiný než ostatní kluci jeho věku. Nejen že ho tak vnímá okolí, jeho spolužáci, učitelé, i členové rodiny, tu osobní jinakost vnímá i on sám. „Je jiný“, zazní to v textu mnohokrát, nikoli však jako odsudek, ale jako prosté konstatováni faktu, které ve světě plném předsudků a zavedených tradic působí téměř jako přiznáni viny. Není evangelík, není čistokrevný Jihoafričan /ze strany otce má anglické předky/, není ani zdatný v kriketu a navrch je přistěhovalec z Kapského města. To vše ho svým způsobem automaticky vyčleňuje a staví ho do pozice outsidera.

Příběh, tak jak je napsán, plyne jakoby samovolně. Je to téměř asociativní záznam dílčích událostí, které si autor vybavuje a příliš se neohlíží na dějovou posloupnost a časovou následnost. Paradoxně o to víc ale dokáže čtenáře vtáhnout do vyprávění o osudech dospívajícího chlapce, o jeho niterných přáních, představách, iluzích a snech, konfrontovaných se syrovou skutečností Jihoafrického venkova. Existuje jen jedno místo na světě, kde je chlapci v těch dnech a letech dobře, kde nalézá klid a pocit bezpečí. Je to malá farma otcových předků, kterou spravuje jeho strýc. A přestože ví, že on bude na farmě vždy jen hostem, užívá si pocit, že dokáže být někde šťastný. Vědomí toho jej osvobozuje a dává mu také sílu čelit přísným učitelům a nenechavým spolužákům, mezi něž nezapadl. Dává mu konec konců sílu čelit i svému otci, kterým pohrdá. Nejen pro jeho průměrnost /slovy autora nebyl ani vynikající právník, ani vynikající hráč kriketu, všechno, co kdy dělal, bylo průměrné ne–li podprůměrné/ ale i pro jeho vztah k matce a nakonec i k němu samotnému. A třebaže se chlapcův „poměr“ k otci připomíná jen útržkovitě, často na pozadí dílčích událostí, je tento obapolně rozporuplný vztah do značné míry i determinujícím faktorem života dospívajícího hrdiny, který ve svém otci nikdy nenalezne skutečnou oporu. 

Poznamenám, že krátce před Coetzeeovou prózou Chlapectví vyšla ve stejném nakladatelství autorova próza Pomalý muž /dá se říct,že Chlapectví je její volné pokračování/. Zmiňuji to proto, že i ta nese příznačné znaky autorova stylu vyprávění, zdánlivě neosobního /autor promlouvá ke čtenáři ve třetí osobě, čímž tuto zdánlivou neosobnost a odstup od svých postav ještě více podtrhuje/, přesto přesvědčivě „dokumentujícího“ rozpory dospívajícího chlapce, který čelí nejen často nepřátelskému okolí, ale i prvním sexuálním touhám.

Podtitul knihy – Obrázky z venkovského života – Vzpomínky, rovněž svědčí o tom, že velká část z toho, o čem zde autor vypovídá, přímo odráží i autorovo skutečné dospívání v prostředí Jihoafrického venkova, potažmo Kapského města, odkud J. M. Coetzee pochází. Není to ale jen tak ledajaké vzpomínání. Čtenář je konfrontován s dobře komponovaným v pravdě románovým příběhem, který je dostatečně dynamický, aby čtenáře nenudil, a stejně tak dostatečně zajímavý svým úhlem pohledu na samotnou matérii pro nás téměř exotického světa Jižní Afriky, aby čtenáře zaujal a bez nadsázky i vedl k zamyšlení. Třeba nad obsahem a významem tradic té které společnosti, nad jejich determinujícím a zároveň svým způsobem omezujícím /neřku–li na druhé straně i obohacujícím/ vlivem, nebo nad tím, jak obtížné může ve společnosti plné zažitých stereotypů dospívání být a jaké následky v nás i v letech dospělosti může takové dospívání zanechat.

Tento článek byl poprvé publikován v Pozitivních novinách 01. 12. 2007.

Autor: Jan Jurek | neděle 17.6.2018 8:46 | karma článku: 6,20 | přečteno: 187x
  • Další články autora

Jan Jurek

Pokec se spolužačkou

Rád sedává na lavičce při agua centru a sleduje lidi okolo. To místo mu dělá dobře. Není to tak vždy, ale někdy ano. A když má všeho dost, sebere se, sedne do auta a jede na to místo, kde má pár berliček, kterých se může chytnout.

3.1.2024 v 13:51 | Karma: 13,54 | Přečteno: 398x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Dokonalý manžel …

„Neexistuje! Nejsou takoví na skladě. Musíš se s tím, Ireno, smířit a brát to, co je. Taky už nejsi nejmladší.“ „Ale míry mám, Jitko, pořád ucházející.“ „To je dost pomíjivý a chlapi to vědí. V našem věku už také hledají jistoty.“

29.12.2023 v 12:16 | Karma: 14,33 | Přečteno: 549x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Nevlastní syn

„To dítě není tvoje.“ „Čí tedy?“ „Tvého kamaráda z vejšky. Zbouchnul mě jeden večer po akci. Oba jsme byli opilí, sami dva na koleji.“ „Stačí! Do detailů jít nemusíš! Po pěti letech manželství mi tohle oznámíš a tváříš se jakoby nic

27.12.2023 v 12:50 | Karma: 22,97 | Přečteno: 801x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Terapeutická hodinka

„Po čem teď jdete, co je vašim cílem?“ „Nevím, ztratil jsem se. Nebo to vím, ale nedaří se.“ „Proč?“ „Něco dělám asi špatně.“ „Dáváte tomu dost?“ „Možná ne ve všem.“ „Tak musíte přidat. Zaměřit se na sebe a na to svoje a být i trochu..

26.12.2023 v 10:34 | Karma: 8,73 | Přečteno: 178x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Výlet

Udělají si celodenní pěší špacír. Je to podzimní pošmourný den, ale oni mají chuť se vypravit někam, kde budou v přírodě a sami. Když vyjdou na první kopec, hned se obejmou. Užijí si tu blízkost a to něco, co jim dlouho scházelo.

23.12.2023 v 11:20 | Karma: 9,49 | Přečteno: 156x | Diskuse| Poezie a próza
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce

19. dubna 2024  15:44

Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...

Danko dostal za nabouraný semafor pokutu a zákaz řízení. A šel zametat

26. dubna 2024,  aktualizováno  15:10

Předseda Slovenské národní strany (SNS) Andrej Danko oznámil, že dostal pokutu 900 eur (zhruba 22...

Policie navrhla obžalovat za podvod dva rusínské aktivisty s vazbami na Zemana

26. dubna 2024  15:05

Policie navrhla obžalovat dva proputinovské rusínské aktivisty Mychajla Ťaska a Vasyla Džuhana z...

Nejdřív spor o Green Deal. Sliby politiků pak převrátila umělá inteligence

26. dubna 2024  5:42,  aktualizováno 

Tématu Green Dealu a jeho možné revize se věnovali kandidáti pro volby do Evropského parlamentu v...

Velitelé jsou svině, moji rotu zničili. Ukrajinci hasí průlom v Donbasu

26. dubna 2024  14:54

Premium Zatímco Rusové rozšiřují průnik kolem strategicky položeného městečka Očeretyne, Ukrajinci řeší,...

  • Počet článků 199
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 468x
Jsem původní profesí učitel. Příležitostně publikuji recenze v tištěných periodikách. Byl jsem třikrát oceněn v rámci celostátní scenáristické soutěže Filmové nadace Inogy Barrandov. Realizovaný celovečerní film dle mého scénáře Kluci z hor. Dále viz můj web www.jan-jurek.cz