Setkání muže a policisty
děje. Možná je to přirozený koloběh přírody, možná je to jen zdání … ale mnoho věcí kolem se mění, i lidi. Stále víc spěchají neschopní se zastavit a podívat se jen tak na všechny strany. Na věci, které jsou na dosah ruky a které jsou pro někoho k nezaplacení. Zvlášť když jste na dně a nevíte, kudy … . Už se dost naplácal všemi různými směry, které ho ve skutečnosti nikam nedovedly. Jen ho zmátly, vzaly mu energii, vzaly mu kolikrát i radost z bytí. A teď když „ví“ nebo alespoň tuší, si to či ono v určitých chvílích dokáže užít. A ta chvíle nastala právě i nyní.
Sedl si na kraji silnice do trávy. Vnímal klid. Ten kolem a hlavně ten uvnitř. Potřebuje být někdy sám, potřebuje se někdy osvobodit, žít, být a cítit se volný od systému, který mu není příliš nakloněný. Který ho někdy i „drtí.“ Není v tom sám. Pokrok tomu říkají, velké vozy, dovolené u moře, domy s bazény, abyste to vše měli, musíte dodržovat pravidla hry. Jinak skončíte … nebudete nic, systém vás odsune a vy budete nuly. Ať si. Už dospěl do bodu, že mu to příliš nevadí. Má svou práci, má svůj byt, má své malé auto a možnost vyjet si kamkoliv. Není to tak málo a jemu to za daných okolností stačí. Možná i proto, že přišel o mnohé z toho, na čem lpěl, na čem byl závislý a co nějak utvářelo jeho myšlení, jeho existenci, jeho prožívání sama sebe ve světě,v němž se tu a tam ztratí. Asi jako každý.
Teď právě jede směr - cíl neznámý. V kufru má stan a spacák a pár věcí na převlečení. Moc toho poslední dobou nepotřebuje. Čím méně věcí má sebou, tím lepší má pocit. Jakoby se vrátil k tomu, co bylo dřív. Když byl kluk, stačily mu trenky, tričko, tenisky a knížka a dál téměř nic. Je mu přes čtyřicet, ale rád se uvnitř cítí jako v těch patnácti, nebo v deseti, jako by to v něm pořád bylo a on to v sobě živil tím, co je zapotřebí. Vnímá asi i díky tomu vše zase intenzivněji. Tamhle strom … je tak vysoký, hned by na něj vylez až do koruny. Nebo rybník za zády. Hned by do něj skočil. Nic mu nebrání to udělat a obojí z toho uskuteční. S čirou radostí, která je tak spontánní, až se mu chce tančit.
V rybníce se osvěží, je mu báječně, lehne si do trávy a dívá se do oblohy. Najednou nad ním stojí muž v uniformě. Civí na něj, jakoby ztropil nějaký zločin.
„Co tady děláte?“
„Koupu se, je to snad zakázaný?“
„Jste na soukromém pozemku.“
„Nikde tu nevidím žádnou ceduli.“
„Je na protější straně.“
„Tím pádem jsem z obliga ne?“
„Ne! Prostě tady být nesmíte a měl byste zmizet. Co nejdřív!“
„Musíte se mnou takhle mluvit?“
Vstane, oblékne se, dívá se na muže, co svou profesi bere příliš vážně.
„Je horko, chtěl jsem se jen osvěžit, tomu rybníku to neublíží a mě poskytl službu. Mám za ni snad něco zaplatit?“
Policista na něj zíral. Vůbec nechápal jeho reakci.
„Činím zde snad nějakou škodu? Ubližuju někomu? Narušuju klid nebo veřejný pořádek?“
„Nikoliv. Jen se chováte nezákonně. I vaše auto stojí někde, kde to není povolené.“
„Povolení a zákazy … to už se z nich nevymaníme? Co třeba místo nich použít obyčejný selský rozum?“
„Na tyhle filozofické rozbory nemám časové kapacity.“
„Škoda. Ale na buzerování si je najdete, viďte.“
„Heleďte se … “
Probudil se v něm ten vzdorovitý kluk, druhý býk, v jehož znamení se narodil a rostl s ním a má ho stále po ruce.
„Mohu vás také odvést na stanici.“
„To jistě. A co byste z toho měl?“
„Já nic a vy potíže.“
„Kvůli tomu, že jsem se vykoupal v rybníce? Copak nevnímáte, jak je to absurdní?“
„Ani ne.“
„Tím hůře. Asi se tu s námi na zemi nebo v této její části doopravdy něco děje. Měl byste se nad tím někdy zamyslet.“
„Vy mě budete ponoukat … co si to dovolujete?“
Ego policisty o sobě dalo vědět. Muž věděl, že další diskuse s ním nikam nepovede.
„Dobrá, mizím a už mě tu neuvidíte. Spokojenej?“
„Nebuďte drzej.“
„Vidíte, a jak to mohlo být krásné odpoledne. Mějte se krásně. A nebo tak, jak se mít chcete. S Pánem Bohem.“
Muž šel ke svému vozu. Policista ho sledoval a stál na místě. Byl by mu nasadil i pouta, kdyby pokračoval. Však taky proto je má, aby podobným típkům ukázal, zač je toho loket. On přece ví, co má dělat. Jak by to vypadalo, kdyby se tak choval každej, kdyby si každej dělal co chtěl. Nastala by anarchie! Policista měl jasno a nepochyboval o tom, že postupoval správně. Rybník za zády ho přiměl jít k němu blíže.
Muž ujížděl ve svém voze a ve zpětném zrcátku zahlédl policistu, jak svléká uniformu a chystá se do rybníku skočit. Zase jeden napravený trubec, řekl si a pousmál se. Uniforma z něj učinila řadového hlídače. Má svůj příjem a jistě je i pod důchodem a s výsluhou se bude mít i na stará kolena skvěle. Nijak to neshazuje, každý ať si jede podle sebe. Toho člověka pak nechal doslova i obrazně za svými zády a díval se před sebe na rovnou asfaltovou silnici, o níž netušil, kam vede.
Jan Jurek
Pokec se spolužačkou
Rád sedává na lavičce při agua centru a sleduje lidi okolo. To místo mu dělá dobře. Není to tak vždy, ale někdy ano. A když má všeho dost, sebere se, sedne do auta a jede na to místo, kde má pár berliček, kterých se může chytnout.
Jan Jurek
Dokonalý manžel …
„Neexistuje! Nejsou takoví na skladě. Musíš se s tím, Ireno, smířit a brát to, co je. Taky už nejsi nejmladší.“ „Ale míry mám, Jitko, pořád ucházející.“ „To je dost pomíjivý a chlapi to vědí. V našem věku už také hledají jistoty.“
Jan Jurek
Nevlastní syn
„To dítě není tvoje.“ „Čí tedy?“ „Tvého kamaráda z vejšky. Zbouchnul mě jeden večer po akci. Oba jsme byli opilí, sami dva na koleji.“ „Stačí! Do detailů jít nemusíš! Po pěti letech manželství mi tohle oznámíš a tváříš se jakoby nic
Jan Jurek
Terapeutická hodinka
„Po čem teď jdete, co je vašim cílem?“ „Nevím, ztratil jsem se. Nebo to vím, ale nedaří se.“ „Proč?“ „Něco dělám asi špatně.“ „Dáváte tomu dost?“ „Možná ne ve všem.“ „Tak musíte přidat. Zaměřit se na sebe a na to svoje a být i trochu..
Jan Jurek
Výlet
Udělají si celodenní pěší špacír. Je to podzimní pošmourný den, ale oni mají chuť se vypravit někam, kde budou v přírodě a sami. Když vyjdou na první kopec, hned se obejmou. Užijí si tu blízkost a to něco, co jim dlouho scházelo.
Jan Jurek
Oblíbená trasa
Sedne si u bytovky na obrubník a jen tak se dívá kolem sebe. Za zády má kolo a chystá se na výlet. Do Českého ráje. Stačí přejet přes kopec. Potřebuje se zklidnit. Narovnat se. Mysl ho někdy stáhne a on neví, proč se to stále děje
Jan Jurek
Pokec u rybníka
V létě se tam jezdí na kole pravidelně koupat. Někdy si vezme pivo v plechu a vypije si ho. Nebo tam dorazí s čerstvě natočenou zmrzlinou nedaleko. Zpravidla potká někoho, s kým si může popovídat. Vnímá tam v dobrém slova smyslu
Jan Jurek
Zastavení se
Stojí před budovou školy, do které kdysi chodil. Střední peďák na okraji Prahy. Má zvláštní pocit. Zdá se to být jako včera. Vzpomínky ho pohlcují a on se k nim chce stále více a naléhavěji vrátit. Neví, proč to dělá. Něčím ho to
Jan Jurek
Výjezd na vrchol
Sedne si v malém sadu u vedlejší silnice. Natrhal si třešně tak akorát pro sebe. Vše působí smysluplně, nehybně. Dotýká se trávy a vidí slunce na azurové obloze. Vzpomene si, jak dříve chodil na lup s kamarády. Honil je sadař ...
Jan Jurek
Pozvání na kávu
„Tak co, rostou?“ „Když víte, kde hledat, tak ano.“ A ukázal mu s těmi slovy téměř plný koš hub. „Jste místní?“ „Mám nedaleko chatu. Jinak jsem z Prahy. Nechcete zajít na kávu?“ Je tím pozváním zaskočený. Udělal si zastávku na kole,
Jan Jurek
Zase by ses pral …
Seděl u rybníka. Byl už konec léta. Z toho mu bylo trochu smutno. Ale jinak všude kolem vládla docela příjemná atmosféra. Byl na místě, kde se natáčela scéna z jeho oblíbeného filmu Jak dostat tatínka do polepšovny. Vnímal něco,
Jan Jurek
Kouzlo okamžiku
Setkali se, popovídali si, měli si co říct, ale bylo to zvláštní. To hezké mezi nimi už dávno zmizelo pryč a oni proti sobě seděli téměř jako dva cizí lidi. Už měli své vlastní starosti, své cesty, které se kdysi rozešly. Nebyli
Jan Jurek
Velký díl úlevy
Žije s tátou sama. Není to vždy snadný. Zvlášť teď, když dospívá, by mámu potřebovala. Bylo jí čtrnáct, když o ni přišla. Předěl jejího života, který stále nezpracovala. K tomu k ní ale přichází ještě další, co před okolím ve ...
Jan Jurek
Den pro sebe …
Cítí, že ho moc potřebuje. Zase má pocit, že chodí po tenkém ledě. Někdy to tak je, jakoby se měl co držet, jakoby musel zastavit a najít zase sebe a ten svůj správný směr. Okamžik, kdy se bude cítit klidně a spokojeně. Ráno se ..
Jan Jurek
Usmíření
Vyjede na kole do kopce a je rád, že si může dát dobré vychlazené pivo. Je dusno a je horko. Začátek léta se hlásí o slovo. Přitom to ještě před chvíli zavánělo bouřkou. Nevadilo by mu to. Je v rozpoložení, kdy by mu to bylo ...
Jan Jurek
Spolu na střední …
Jsou ve třeťáku gymnázia. Lenka a Monika. Jedna krevní skupina. Padly si hned na první dobrou do oka. Bylo to jasný jako facka. S nástupem na střední se jim převrátil život vzhůru nohama. Až se jim z toho zatočila hlava. Jakoby si
Jan Jurek
Hračka amerického fotbalu
Bydlí v malé obci. Dokonce se tam i narodila. Je tam ráda, a když chce do města, má to za humny. Jednoho dne se rozhodla, že zkusí hrát americký fotbal. Hra vyloženě pro kluky. Jenže ona jako kluk vlastně vypadá. Často ji za kluka
Jan Jurek
Utajená pravda
Má dvě dospělé děti, hodného manžela, jsou zajištění s velkým domem na okraji města, se zahradou a s dvěma auty v garáži. Ne že by to pro ni byla priorita, ale není to marný benefit. Měla by být spokojená, všichni ji tak vnímají,
Jan Jurek
Tajemství
„Počkej, chceš mi tím snad naznačit, že jsi na holky?“ „Asi.“ „Ty to jako nevíš jistě?“ „Prostě se mi to tak jeví. Kluci mě tak nerajcují.“ „Ale my jsme jen kamarádky.“ „Jenže já bych ráda něco víc.“ „Tak to sorry. Já nemám takové ...
Jan Jurek
Zastávka na cyklotrase
„Ahoj.“ „My se známe?“ „Cyklisti se tak přece zdraví.“ Podíval se na ně. Dva kluci. Vypadali docela stejně. Pak mu to došlo. „Hele, sorry, kluci. Měl jsem náročné dopoledne, a tak jsem trochu napružený.“ „Jasně.“ „Můžu si k vám sednout?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 199
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 468x