čerstvě posekané trávy, tu jarní svěžest báječnou pro oko. Vnímala a všímala si toho, ale neupozorňovala už na to, aby se to nerozplynulo.
„Hele, Katko, a jak se jinak máš?“
„Stojí to za hovno.“
„Počkej. To jako fakt? Prý sis nabrnkla prima kluka. Šuškalo si o tom celé město.“
„Spíš snad maloměsto.“
„Tak to víš, je to tu jedna velká drbárna.“
„Taky si teď dávám větší pozor.“
„No a jak to teda máš? Nechci být zvědavá, jen mě to zajímá.“
„Vzal roha. Nějak mu nevoněla moje svobodomyslnost.“
„No jo, to každý kluk nedává. Všimla jsem si toho.“
„Nedává to jejich ego a jejich ješitnost. Ale mě si nikdo přivlastňovat nebude. Na takový vztah nejsem zvědavá.“
„Bylas zamilovaná?“
„Docela jo.“
„Jak že se to jmenoval? Patrik ...?“
„Jo, tak nějak. Vymazala jsem ho. Respektive snažím se o to. Proto taky to pivo. To se mu na mně líbilo.“
„To chlapi oceňujou, ale nesmí těch piv být moc. Jakmile se holky ožerou, tak je odeženou, hnusí se jim to.“
„Hlavně že oni jsou po tahu samá roztomilost. Nakopat do zadnice a dost. Někdy lituju, že nejsem lesba nebo tak něco. Jenže já jsem zcela a stopro hetero. S holkou jsem to zkusila jednou a nic moc.“
Jitka mlčela. Něco jí letělo hlavou. Chodily s Katkou na základku a už tam u sebe vnímala, že není všechno tak, jak by se na první dobrou zdálo. Katku měla vždy za super kamarádku. Se vším se jí svěřila, ale jistě ne s tím, že pro ni měla i jinou svou slabost. Sama to nechápala, nedokázala tomu dát význam, přiznat si barvu. Mlčela před druhými i sama před sebou. Od té doby ale uběhla spousta času. Vystudovala střední, pak šla na vysokou pedagogickou. S Katkou se už vídala jen letmo. Přesto jí to k ní vždy nějak táhlo. Kdyby mohla, jala by se Katku hned obejmout.
„Co je s tebou, Jitko? Koukáš tak divně. Dej si konečně to pivo.“
Lokla si a pak si řekla dost! Je jí čtyřiadvacet. Nemá důvod se stydět. Nemá důvod mlčet, když už o tom ...
„Hele, Katko. Víš ty co ...“
„Tak to vybal. Vždycky jsme si přece řekly všechno.“
„Jsem lesba no.“
„Myslela jsem si to.“
„Počkej! Jak jako ...?“
„Někdy si na mě koukala jako mlsný a zamilovaný kocour. Došlo mi, že je u tebe něco jinak a tohle byla jedna možnost.“
„Vadí ti to?“
„Ne, jen si s tím klidně mohla přijít dřív. U mě to zůstane, neboj.“
„Já si dlouho nebyla docela jistá. Pro mě být s klukem nebylo tak nepředstavitelný. Vlastně jsem jich pár i měla a užila jsem si to.“
„I v posteli?“
„Taky. Ale s holkou je to docela jiný. Zkrátka jsem v tom někdy až po uši. Naši to neví. Vlastně nikdo z rodiny. S tátou by to nejspíš švihlo a máma je děsně prudérní. Jako z první republiky. Vůbec nejde s dobou a některé věci prostě nikdy nepochopí.“
„Jednou s tím budeš muset vyjít na světlo.“
„Dokážeš si to představit? Nejde jen o naše, jde i o tohle město. Tady to fakt ještě není připravený na to, aby mě viděli jít za ruku s holkou.“
„Budeš se muset nad spoustu věcí povznýst. Máš nějakou známost?“
„Jo.“
„A? No povídej, zajímá mě to.“
„Je to spíš taková letmá záležitost. Ne taková ta velká láska, takové to bingo, to něco, co ,,, ale to je jedno.“
Podívala se na Katku. Kdyby jí řekla, jak se věci měly a mají směrem k ní ..., že do ní zamilovaná skutečně byla, že si ji přála, že si Katku představovala ... proto se od ní potom raději distancovala. Vzdálila se a ani ji nevyhledávala. Hlavně když už měla Katka první kluky a bylo jasno, že není lesba jako ona, že pro ni bude Katka vždy „pouze“ kamarádkou. Jenže to právě nešlo, držet si distanc i fyzicky od někoho, ke komu ji to tak přitahovalo. I v té hospo měla co dělat, aby se na ni nevrhla. Jeden polibek, zkusit to, třeba by ji svedla. Třeba by v ní probudila něco. Ne, zakázala si to. Katka by ji nejspíš odpálkovala a už nikdy by s ní nikam nešla.
„Nemáme to jednoduchý, co,“ řekla do ticha Katka, aby rozptýlila rozpaky z toho, co vnímala. Nebyla blbá. Věděla, že Jitka myslí na ni, na to, jaké by to s ní třeba bylo. Jenže pro ni to je věc naprosto nemyslitelná, nepředstavitelná. V tomhle měla vždy jasno. Kéž by měla stejně jasno ve všem, co se jí kdy týkalo.
Pak se navíc stalo něco, s čím nepočítala. Spatřila jít Patrika s jeho novou holkou. Místo, aby šel okolo a dělal, že ji nevidí, šel i s tou čůzou za ruku směrem k nim. Kopla Jitku pod stolem do nohy, aby na ně zaměřila svou pozornost. Jitka z ničeho nic vstala a čekala, až se Patrik na dosah přiblíží. Ani ho nepustila ke slovu. Na nic nečekala a ubalila mu facku.
„Nečum a vypadni!“
Měla potřebu Katku bránit. Věděla, že jde Patrikovi pouze o jedno. Katce svým příchodem s jeho novou buchtou ublížit, ranit ji.
„Máš kliku, že jsi holka!“
„Holka a navíc lesba. Nezapomeň to všude roztroubit.“
„Páni, tak přeci. Vždycky jsi byla divná. Docela vám to spolu sluší. Tak proto jsem tě nudil, Katko, v posteli.“
„Nejen v ní. Ale tady slečně třeba nuda nevadí. Pakuj se nebo dostaneš do držky.“
Patrik si vzal tu svou holku a dekoval se bez dalšího slova pryč. Katka s Jitkou chvíli mlčely. Nebylo to příjemný.
„Tak teď už tady alespoň nebudu muset nic tajit.“
„Podržím tě, když budeš chtít.“
„Já to zvládnu, ale díky. A promiň ... promiň, Káťo, že jsem kdy od tebe chtěla něco víc.“
„Nemůžeš přece za to. Já tě mám ráda, ale jinak než ty.“
Jitka dotáhla své pivo, chtěla si ho i zaplatit a hned jít pryč. Už jí bylo těžko. Věděla, co bude muset ustát, čemu bude za pár dní v místě, kde byla vždy doma, čelit. Ale raději dříve než později. Záhy vstala, usmála se na Katku a mizela napříč náměstím malého města pryč.
Katka ji sledovala a nikdy nevnímala nikoho tak osamělého jako v ten moment Jituli.