Kulečníkový stůl
Díval se na místo, kde kdysi hrál kulečník, pil první pivo a spal pod širým nebem. Byl podzim. Všude ticho a prázdno. Kulečníkový stůl už tam nebyl. Nikdo tam nebyl. Jen dva holé stromy v popředí, na něž jako kluk lezl, aby se naládoval třešněmi anebo měl jen výhled do dálky na vrcholky Krkonoš. Všechno se to dělo dávno. Tak dávno, že tomu sám ani nechtěl věřit.
V těch letech nebylo běžné vlastnit kulečníkový stůl. V těch letech bylo spíš běžné mít holý zadek. Ale oni ho měli, respektive jeho početná rozvětvená rodinka ho měla. Jako památku na svůj buržoazní původ, který koloval v jejich žilách. Byli na něj všichni patřičně hrdí, ale nemluvili o tom. Byl zákaz! Buržousti nebyli v módě. Jako nebyli v módě dlouhovlasí teanegeři, americká vlajka a jiné podobné věci vcelku běžné „za oponou.“ Bylo mu patnáct, když se všechno změnilo, otočilo. Jeho dědeček – demokrat tělem i duší – to velmi prožíval. Bylo mu sedmdesát a jím nenáviděný režim se zhroutil. Za sebou měl čtyři operace, desetiletí perzekucí a před sebou pár let života. Vnímal vše co se tenkrát dělo jako zadostiučinění, že se toho dočkal.
Řekl si, že se ten kulečníkový stůl pokusí najít. Z jakési piety na pro něj zašlé časy. Někde přece musí být, přece se jen tak neztratil, pomyslel si. Vzal svazek klíčů ode všech chatrčí, v nichž kdysi léto co léto dleli jeho rodinní příbuzní. Už léta ale zely prázdnotou. Jeho strejčkové totiž s nabytou svobodou začali podnikat, jezdit po světě, začali stavět domy a bazény a své „sruby“ nechali veverkám a v zimě bezdomovcům. Učinili tlustou čáru za minulostí. Šmitec, utrum, nač se vracet a vzpomínat, stejně to tenkrát stálo za hovno, slyšel z úst jednoho svého příbuzného. Hromotluk, doktor, největší mariášník, se kterým nikdo nechtěl hrát, protože každého bez milosti ožebračil. Rodina nerodina. A v kulečníku jak by smet. Ani v pití piva nebyl nikdo, kdo by s ním dokázal držet krok. Všichni už lezli po čtyřech a on s jasnou myslí uhrál bez mrknutí oka dvacet šťouchů s třemi koulemi. Byla radost se na něj dívat. Kypěl životem, sršel energií a zatajeným vztekem na kádrováky, kvůli nimž nemohl být nikdy primářem. Protože odmítl být komunistou. Tak kvůli tomu všechno stálo za hovno? I ten kulečník, i ten mariáš, i to pivo … prý nejlepší na světě. Jeho strýc zkrátka zahořknul a nebyl sám. Bylo to jako epidemie šířící se mezi lidmi, kteří měli oprávněný pocit, že díky vládě bolševika o něco přišli.
Otevřel chatu, kde se domníval, že by kulečníkový stůl mohl být. Stál uprostřed kumbálu plného věcí, na nichž usedl letitý prach. Vrátil se myšlenkami o x let zpátky. Psal se rok 1988. Tehdy všichni, kdo byli při síle /a on mezi nimi/ nesli stůl někam, kde by byl v bezpečí před blížící se zimou. V té chvíli ale nikdo netušil, že ho tam nechají dalších x let ležet ladem.
Nakonec se přes staré krámy přece jen dostal k tomu, co hledal. Kulečníkový stůl se zeleným potaženým plátnem na hrací ploše. Myši z něj udělali cedník. Ten kdysi nablýskaný, vyleštěný do hněda zbarvený mahagonový stůl byl provrtaný skrz na skrz červotoči a na celém povrchu spočívala centimetrová vrstva prachu a sazí. Dokonce i mrtvá myš. Díval se na to s trochou hořkosti, aby si záhy řekl, že to tak zkrátka chodí, že některé věci postupem času ztrácejí význam a zůstane po nich jen vzpomínka. Ale díky Bohu za ní.
Jan Jurek
Pokec se spolužačkou
Rád sedává na lavičce při agua centru a sleduje lidi okolo. To místo mu dělá dobře. Není to tak vždy, ale někdy ano. A když má všeho dost, sebere se, sedne do auta a jede na to místo, kde má pár berliček, kterých se může chytnout.
Jan Jurek
Dokonalý manžel …
„Neexistuje! Nejsou takoví na skladě. Musíš se s tím, Ireno, smířit a brát to, co je. Taky už nejsi nejmladší.“ „Ale míry mám, Jitko, pořád ucházející.“ „To je dost pomíjivý a chlapi to vědí. V našem věku už také hledají jistoty.“
Jan Jurek
Nevlastní syn
„To dítě není tvoje.“ „Čí tedy?“ „Tvého kamaráda z vejšky. Zbouchnul mě jeden večer po akci. Oba jsme byli opilí, sami dva na koleji.“ „Stačí! Do detailů jít nemusíš! Po pěti letech manželství mi tohle oznámíš a tváříš se jakoby nic
Jan Jurek
Terapeutická hodinka
„Po čem teď jdete, co je vašim cílem?“ „Nevím, ztratil jsem se. Nebo to vím, ale nedaří se.“ „Proč?“ „Něco dělám asi špatně.“ „Dáváte tomu dost?“ „Možná ne ve všem.“ „Tak musíte přidat. Zaměřit se na sebe a na to svoje a být i trochu..
Jan Jurek
Výlet
Udělají si celodenní pěší špacír. Je to podzimní pošmourný den, ale oni mají chuť se vypravit někam, kde budou v přírodě a sami. Když vyjdou na první kopec, hned se obejmou. Užijí si tu blízkost a to něco, co jim dlouho scházelo.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
S vládou nemá smysl pokračovat v jednáních, a to ani za účasti prezidenta, řeklo ANO
V atriu Poslanecké sněmovny proběhla tisková konference stínové vlády hnutí ANO. Poslanci mluvili...
POLITICKÝ DIÁŘ: Pověstná „střídačka“ ODS a Kupkův úspěch na kongresu
Premium Byť se před čtrnácti dny na kongresu ODS v Ostravě téměř nic nestalo (natož aby šlo o něco...
Odvrátili jsme dronový útok na Minsk z území Litvy, tvrdí Bělorusko
Šéf běloruské tajné služby (KGB) Ivan Tertel ve čtvrtek uvedl, že se podařilo zmařit dronový útok...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 199
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 468x