Trauma

25. 05. 2015 11:32:52
Miloval jízdu na kole, miloval svobodu, kterou mu to dávalo. Jako kluk si to dokázal užít, rychlost, s níž sjížděl z kopce, sílu, s níž zdolával nepřístupný horský terén. Byla to vždy spanilá jízda, dobrodružství, bez něhož si ..

svůj život ani nedokázal představit. Matka se o něj bála. Říkala mu, ať dává pozor, ať je opatrný, ale nebylo to nic platné. Být opatrný a dávat pozor mu přišlo v jeho chlapeckých letech téměř zbytečné.

Přišel ovšem den, kdy se mu jeho neopatrnost zle vymstila. Zdálo se, že to bude den jako každý jiný. Svítilo slunce, bylo pár dní před letními prázdninami. S klukama hned po škole vyrazil ven objíždět blízké okolí. Soupeřili mezi sebou, kdo je rychlejší, šikovnější a při testu, kdo ujede největší vzdálenost, aniž by se držel řidítek, uklouzl na mazlavém blátě rozlitém po asfaltu. Za okamžik ležel na silnici. Zpočátku měl za to, že je v pořádku. Teprve když vstal a chtěl se chopit bicyklu, zjistil, že nemůže pohnout pravým zápěstím. Když to zkusil, ucítil ohromnou bolest.

„Bude zlomený, vole,“ řekl mu Pepík. /Jeho spolužák, tragéd, vždycky všechno viděl hned černě/.

„Seš doktor?,“ zeptal se ho.

„Ne,“ odvětil nechápavě Pepík.

„Tak drž hubu!“

Sebral se a šel domů. Kolo vedl vedle sebe a ostatní chlapci, protože byl krásný den a jejich ruce i nohy byly v pořádku, jeli dál kam je srdce táhlo. Tušil, co ho doma čeká, a tak se na to v skrytu duše připravoval. Otec ho seřeže, matka bude zlostí bez sebe a bratr ... ten bude sedět se založenýma rukama jako paša a bude se culit od ucha k uchu.

Nemýlil se. Matka když ho spatřila ve dveřích, jak tam stojí s bolestivou grimasou ve tváři, hned tušila, jak se věci mají.

„Já ti to říkala,“ zkonstatovala a při pokusu ohnout jeho zápěstí zařval jako hladový tygr.

Na řadu přišel táta. Přistoupil k němu, už čekal, že mu otec jednu vrazí a asi by to i udělal nemít v rukou denní tisk a vychlazenou plzeň.

„Cos dělal?“

„Na kole ... sem jezdil.“

„Tak teď si dojezdil!,“ vložil se do hovoru jeho bratr. A udělal to zase. Stál, ruce si založil, aby mu ukázal, jak má coby prvorozený navrch.

Do nemocnice s ním jel otec /řídil/ a matka /mlčela/. On seděl vzadu a přemýšlel. Představa, že by nemohl několik dnů neřku – li týdnu sednout na kolo, ho decimovala. Kolo byl v ty dny jeho život, něco, bez čeho si svůj volný čas ani nedokázal představit, něco s čím srostl tak dokonale, že i když spal, zdálo se mu, že sedí na kole a razí si to neznámo kam. Matka ho kolikrát musela vzbudit, protože kopal nohama na všechny strany a dýchal jako přidušený bernardýn.

Verdikt lékaře byl nemilosrdný.

„Je to zlomený!“

Od otce v momentě schytal záhlavec.

„Vidíš, blbče!“

„Ty kosti ale musíme srovnat, než to dáme do sádry.“

„Jak srovnat?,“ zeptala se matka.

„Tak, aby dobře srostly.“

„Bude to bolet?“ /Ta tam byla jeho hrdost, jeho odvaha. Kdyby mohl, nejradši by utek/.

„Bude ... ale můžeme tě uspat,“ řekl mu doktor. „To pak neucítíš nic.“

A v tu chvíli se do hovoru vložil otec.

„Uspat? Tak to ne! Vy mu to srovnáte pěkně při vědomí, doktore, ať se holomek příště nebezpečných hloupostí vyvaruje.“

Nikdo se otci neodvážil oponovat. Ani matka, ani doktor, ani on sám. Věděl, že by to nemělo smysl, protože co řekne otec, to platí, alespoň v jejich rodině to tak vždycky bylo.

„Si připravený?,“ zeptal se doktor. To už ležel na lehátku a ruku měl strčenou do jakéhosi pásu, který měl obtočený kolem zápěstí. Nesměle přisvědčil. A pak se to stalo. Doktor mu s rukou škubl, on zařval ... byla to tak krutá bolest, tak strašlivá, že větší nikdy dříve nezažil.

„Máš to za sebou,“ řekl mu doktor. „Alespoň to nejhorší.“

Jenže to se doktor spletl. To nejhorší ho teprve čekalo. Nejmíň měsíc bez kola, bez té senzace, kterou někdo vymyslel a za níž by si dle něj ten někdo zasloužil Nobelovu cenu. Vnímal to jako krutou hru osudu. Léto teprve začínalo a všechny ty stovky ujetých kilometrů měl mít teprve před sebou. Úplně to viděl, ty širé pláně a on mezi nimi, pán tvorstva na bicyklu uhání jako o život s větrem v zádech. Cítil i vítr kolem uší, když na to myslel. Jak by mohl ten doktor vědět co je pro něj nejhorší, co pro něj ta věc o dvou kolech s červeným rámem, s přehazovačkou, s odrazkami a s profi sedlem znamená.

Se sádrou na předloktí se vrátil domů. Sekl sebou ve svém pokoji na postel a zíral na plakát vítěze Tour de Franc.

„Tak co, jak je?,“ zeptal se ho bratr.

„Jak asi,“ ucedil a bratra si nevšímal. Měl vztek, na něj, na sebe, na celý svět, který způsobil, že ten den pršelo, hlína ze břehu stekla na silnici a on na ni uklouzl. Kdyby nepršelo, kdyby tam ta hlína nebyla, kdyby tu silnici někdo spláchnul, kdyby ... .

„Zlomená ruka ... ještě není konec světa, brácho.“ /Ten jeho brácha ... byl sice o pár let starší, ale kolikrát měl za to, že je ještě o víc let blbější/.

„Nesmíš si to tak brát, vole.“

„Ty seš vůl, a dej si bacha, abych tě tou svou sádrou nefláknul.“

„Tak si trhni nohou,“ řekl mu bratr a bez dalšího slova odešel. Díky Bohu. Rozhodně neměl náladu poslouchat utěšující žvásty. Chtěl být sám, chtěl, aby venku začalo sněžit, chtěl, aby se jízda na kole stala trestným činem, chtěl, aby všechna kola přestala existovat a začalo se chodit výhradně pěšky. Tohle chtěl! Matka za ním přišla a zeptala se ho, jestli něco nepotřebuje.

„Kolo,“ řekl. „Jediný co potřebuju je moje kolo.“

„S tím se rozluč! Dva měsíce si na něj nesedneš, o to už se postarám. A jestli neposlechneš, tak ti ho prodám! ... Nebo ještě líp, rovnou ho vyhodím!“

Když tohle matka řekla, něco se v něm hnulo. Strašlivá zloba a bezmoc dohromady. Měl chuť křičet, měl chuť nadávat, měl chuť dát někomu pěstí! Třeba tátovi. Za tu bolest, kterou kvůli němu musel podstoupit a na kterou jak už tenkrát dobře věděl, hned tak nezapomene.

Autor: Jan Jurek | pondělí 25.5.2015 11:32 | karma článku: 7.80 | přečteno: 449x

Další články blogera

Jan Jurek

Pokec se spolužačkou

Rád sedává na lavičce při agua centru a sleduje lidi okolo. To místo mu dělá dobře. Není to tak vždy, ale někdy ano. A když má všeho dost, sebere se, sedne do auta a jede na to místo, kde má pár berliček, kterých se může chytnout.

3.1.2024 v 13:51 | Karma článku: 13.54 | Přečteno: 387 | Diskuse

Jan Jurek

Dokonalý manžel …

„Neexistuje! Nejsou takoví na skladě. Musíš se s tím, Ireno, smířit a brát to, co je. Taky už nejsi nejmladší.“ „Ale míry mám, Jitko, pořád ucházející.“ „To je dost pomíjivý a chlapi to vědí. V našem věku už také hledají jistoty.“

29.12.2023 v 12:16 | Karma článku: 14.33 | Přečteno: 539 | Diskuse

Jan Jurek

Nevlastní syn

„To dítě není tvoje.“ „Čí tedy?“ „Tvého kamaráda z vejšky. Zbouchnul mě jeden večer po akci. Oba jsme byli opilí, sami dva na koleji.“ „Stačí! Do detailů jít nemusíš! Po pěti letech manželství mi tohle oznámíš a tváříš se jakoby nic

27.12.2023 v 12:50 | Karma článku: 22.97 | Přečteno: 787 | Diskuse

Jan Jurek

Terapeutická hodinka

„Po čem teď jdete, co je vašim cílem?“ „Nevím, ztratil jsem se. Nebo to vím, ale nedaří se.“ „Proč?“ „Něco dělám asi špatně.“ „Dáváte tomu dost?“ „Možná ne ve všem.“ „Tak musíte přidat. Zaměřit se na sebe a na to svoje a být i trochu..

26.12.2023 v 10:34 | Karma článku: 8.29 | Přečteno: 166 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Václav Kunft

Velký pátek

Otevírání hor a vydávání pokladů nemá nic společného s křesťanským Velkým pátkem. Je to stará pohanská tradice spojená s příchodem jara. Mytologické téma je smrt a znovuzrození.

29.3.2024 v 11:12 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 50 | Diskuse

David Snítilý

... a co je vlastně normální aneb nudné vztahy

„A je sexy ten Váš kamarád?“ provokovala Marka Tereza. „Ne tak jako já," kasal se Marek. „Sexy s tímhle pivním mozolem?" poukázala na jeho zvětšujícího se milana. „To není pupek, to je charisma," oponoval nádherné femme fatale.

29.3.2024 v 7:40 | Karma článku: 9.82 | Přečteno: 153 | Diskuse

Alena Bures

Recenze - Martina Boučková: Šílená babička

Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....

28.3.2024 v 17:24 | Karma článku: 8.90 | Přečteno: 156 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 15.51 | Přečteno: 208 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.54 | Přečteno: 200 | Diskuse
Počet článků 199 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 458

Jsem původní profesí učitel. Příležitostně publikuji recenze v tištěných periodikách. Byl jsem třikrát oceněn v rámci celostátní scenáristické soutěže Filmové nadace Inogy Barrandov. Realizovaný celovečerní film dle mého scénáře Kluci z hor. Dále viz můj web www.jan-jurek.cz   

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...