Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sólo výjezd na kole

7. 09. 2017 8:53:22
Ten den se rozhodne vypravit na kole na vrchol nejvyššího kopce v okolí. Stoupání do vrchu ho nějak vzrušuje. Je to pro něj adrenalin, cítí se při tom trochu víc mužně, ale také ho to dokáže nabíjet, když je tedy zrovna ve formě.

Vrchol toho kopce vidí i z okna svého bytu. A na něm vysílač a rozhlednu. Jede sám. Je to jiné. Nemusí se na nikoho ohlížet. Jede si svým tempem, když chce, zastaví, rozhlédne se. Když chce jet po polní cestě a ne po asfaltce, neptá se, prostě si to razí kudy ho napadne. Má to svůj půvab a zdá se, že je to i součást toho, kam směřuje a co musí nějak dát, pakliže nemá neustále být ve vleku vzpomínek. Váží si jich, ale nechce se stát jejich otrokem. Z minulosti nevyroste, ta sama o sobě není vždy dobrým společníkem. Tím je někdy lepší přítomná chvíle. Jako zrovna teď. Z obou stran míjí vesnická stavení s půvabem historie. Někde jakoby se čas zastavil, jakoby něco ještě zůstalo mimo „systém.“ Stranou tlaku, který na nás vytváří a my pak měníme i to kolem sebe ne vždy optimálním způsobem.

Na poli je již obili poseté. Zastaví a sleduje, jak stočené svazky nakládají na vlečku taženou za traktorem. Svítí slunce. Celé to posečené pole jakoby bylo zlaté ... Sedí pod stromem a upíjí vodu, kterou si vzal sebou. Za ním je louka plná kytek. Natáhne se na záda a dívá se do modrého nebe. Je v klidu a v pohodě. Vzdálený na chvíli všedním starostem. Záhy sedne na kolo a jede dál vytčeným směrem. V jedné chvíli ho přemůže smutek. Trochu se lekne, ne moc ale přece. Najednou by za svými zády rád někoho měl. Dívku, s níž by si mohl na tom kole třeba popovídat a někde na louce s ní ležet a v pauze odpočívat, sdílet ... . Chce být sám nebo s dívkou a ženou v jedné osobě? Té samoty je na něj někdy příliš. I toho ticha, které dokáže ubíjet.

Stoupá strmě vzhůru. Pravidelně dýchá, zdá se, že ten kopec zvládne a že to pro něj nebude ani extrémní zátěž. Přece jen začal jezdit více pravidelně a nyní se dostavuje sladká odměna. Trochu mu vezme vítr z plachet starší pán, který ho předjede na elektro kole. Šlape se mu lehce a každým záběrem se ten člověk vzdaluje. No do háje, poví si tiše, snaží se přidat, ale více nemůže. Opře se do něj navíc ostré slunce, v nohou začíná cítit bolest, ale bojuje, vciťuje se do kluka, kterým byl a který někdy až úporně dokázal víc, než by si kdo myslel. Zabejčil se a ejhle. Byl první v cílové rovince. Třeba coby běžec na patnáctistovce.

Je kilák pod vrcholem. Stoupání je strmější, ale nějak jde šlapání paradoxně snáze. Čím větší odpor kopec klade, tím více se cítí uspokojen. Nemá prostor na nic jiného myslet. Na to co podělal, co by chtěl, co ho štve a s čím nehne, co ho žere a nejraději by kvůli tomu křičel.

Ještě dá pár ostrých zatáček /být pod ním moře, bylo by to dokonalé/, a ocitne se nahoře. Na horizontu Českého ráje, na vrcholu kopce, který se jmenuje Kozákov. Sesedne z kola, narovná se, rozhlédne se po krajině, výhled až na samé vrcholky Krkonoš. To je jeho domov. Asi by dokázal žít jinde, ale v daný moment o tom neuvažuje.

Objedná si záhy limo a párek. Napíše sms své tetě, pozdravení z vrcholu kopce. Komu ještě může, bratrovi, kamarádovi, spolužačce, bývalému kolegovi z práce, moc těch lidiček není a říká si, proč to tak je. Někdy ho to mrzí a jindy to přijímá s nadhledem. Už ví, že někdy stačí i jeden člověk, aby se cítil lépe.

Jakmile si odpočine, spustí se z kopce. Jede opatrně. Z hlavní silnice pak sjede do vyježděné koleje na louce. Ukázal mu tu cestu bratranec, s nímž nedávno na ten kopec také vyjížděl. Zkratka ale hlavně přítulná krajina s nečekaným rázem. V její jedné kotlině zastaví, podívá se znovu k obloze, dýchá, dívá se a prožívá krásu přítomné chvíle, kterou mu nikdy nikdo nevezme. O samotě stranou všeho a ode všech.

Autor: Jan Jurekjan | čtvrtek 7.9.2017 8:53 | karma článku: 7.03 | přečteno: 197x

Další články blogera

Jan Jurekjan

Kluk z naší ulice

Někdy vás někdo tak říkajíc zmate, že přestanete věřit všemu i sám sobě. To ovšem nebyl případ kluka ze stejné ulice ... to byl třída! Nevšední típek! Pozoroval ho kolikrát z okna, jak si to razí s hvízdáním pryč na kole a všechno

11.10.2017 v 8:45 | Karma článku: 5.24 | Přečteno: 235 | Diskuse

Jan Jurekjan

Vižule

Ta učitelka ho zkrátka neměla ráda. A neměla ráda ani jeho matku, která ke všemu byla její kolegyně na téže škole. Měla ráda sebe a svou stranu, jejíž byla členkou. Soudružka učitelka Vízková .... Bylo jí něco kolem padesáti. Její

8.10.2017 v 7:33 | Karma článku: 12.70 | Přečteno: 596 | Diskuse

Jan Jurekjan

Víkendová akce

Po nettu si z domova objednal penzion na dva dny, sbalil si svých pár věcí, naložil nové kolo do auta a vyrazil. Potřeboval na chvíli někam zmizet, být ode všeho pryč. Začínal mít pocit, že se v tom a onom plácá a že neví, jak...

6.10.2017 v 8:39 | Karma článku: 7.11 | Přečteno: 308 | Diskuse

Jan Jurekjan

Poslední rodinná dovolená

Už od jeho tří let tam jezdili rok co rok. Vždy na stejné místo a ve stejnou dobu. Makarská riviéra v Chorvatsku prvních čtrnáct dní v měsíci červenci. Pamatuje si horké slunce, specifickou vůni tamního přímořského vzduchu, zvuky

4.10.2017 v 8:06 | Karma článku: 16.92 | Přečteno: 950 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Tereza Lišková

18 věcí, které můžete dělat, když Vánoce klepou na dveře

Očumovat nádherně nazdobené výlohy obchodů plné blikajících světýlek a jiných vánočních cingrlátek, dokud nedostanete epileptický záchvat.​ Třeba.

23.11.2017 v 9:09 | Karma článku: 8.49 | Přečteno: 279 | Diskuse

Marek Ryšánek

Aby nebylo pozdě.

Dnešní evangelijní podobenství nás již uvádí do tématiky, o které pojednávají oddíly tradičně čtené a vykládané na konci církevního roku. Mluví se v nich o konci našeho pozemského času, posledním soudu.

23.11.2017 v 6:00 | Karma článku: 6.73 | Přečteno: 212 | Diskuse

Jaroslav Herda

Svatyně

Tam za vodou v rákosí, kde ukrytý je prám, Ti přečtu tisíc perexů, abys, až budeš verše číst, ses převyznala ve textu. To Ti řikááám. Bude tam mokro, hamťavo, prostě samá voda. Spolu se zahřejem, sirky by zvlhly, nech je doma.

22.11.2017 v 20:57 | Karma článku: 5.47 | Přečteno: 141 | Diskuse

Martina Mičková

Josef Lada alias Kocourek Josef

Může mít slavný Josef Lada něco společného s nalezeným kocourem? Jak dopadne osamělý zraněný kocourek a proč maluje obrázky? Všechno se můžete dozvědět, stačí se jen začíst.

21.11.2017 v 21:26 | Karma článku: 7.25 | Přečteno: 242 |

Jaroslav Herda

Žeň

Kreslené vtipy špatně se vyprávějí. Psát úvodní slovo k veršům se mi také protiví. Však písí žízní zní a písmenka si žádá, tak mrcho pij, když tak tě IT nastavil.

21.11.2017 v 20:18 | Karma článku: 7.42 | Přečteno: 145 | Diskuse
Počet článků 85 Celková karma 10.71 Průměrná čtenost 403
Jsem původní profesí učitel. Příležitostně publikuji recenze v tištěných periodikách. Byl jsem třikrát oceněn v rámci celostátní scenáristické soutěže Nadace RWE Barrandov.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.