Sólo výjezd na kole

7. 09. 2017 8:53:22
Ten den se rozhodne vypravit na kole na vrchol nejvyššího kopce v okolí. Stoupání do vrchu ho nějak vzrušuje. Je to pro něj adrenalin, cítí se při tom trochu víc mužně, ale také ho to dokáže nabíjet, když je tedy zrovna ve formě.

Vrchol toho kopce vidí i z okna svého bytu. A na něm vysílač a rozhlednu. Jede sám. Je to jiné. Nemusí se na nikoho ohlížet. Jede si svým tempem, když chce, zastaví, rozhlédne se. Když chce jet po polní cestě a ne po asfaltce, neptá se, prostě si to razí kudy ho napadne. Má to svůj půvab a zdá se, že je to i součást toho, kam směřuje a co musí nějak dát, pakliže nemá neustále být ve vleku vzpomínek. Váží si jich, ale nechce se stát jejich otrokem. Z minulosti nevyroste, ta sama o sobě není vždy dobrým společníkem. Tím je někdy lepší přítomná chvíle. Jako zrovna teď. Z obou stran míjí vesnická stavení s půvabem historie. Někde jakoby se čas zastavil, jakoby něco ještě zůstalo mimo „systém.“ Stranou tlaku, který na nás vytváří a my pak měníme i to kolem sebe ne vždy optimálním způsobem.

Na poli je již obili poseté. Zastaví a sleduje, jak stočené svazky nakládají na vlečku taženou za traktorem. Svítí slunce. Celé to posečené pole jakoby bylo zlaté ... Sedí pod stromem a upíjí vodu, kterou si vzal sebou. Za ním je louka plná kytek. Natáhne se na záda a dívá se do modrého nebe. Je v klidu a v pohodě. Vzdálený na chvíli všedním starostem. Záhy sedne na kolo a jede dál vytčeným směrem. V jedné chvíli ho přemůže smutek. Trochu se lekne, ne moc ale přece. Najednou by za svými zády rád někoho měl. Dívku, s níž by si mohl na tom kole třeba popovídat a někde na louce s ní ležet a v pauze odpočívat, sdílet ... . Chce být sám nebo s dívkou a ženou v jedné osobě? Té samoty je na něj někdy příliš. I toho ticha, které dokáže ubíjet.

Stoupá strmě vzhůru. Pravidelně dýchá, zdá se, že ten kopec zvládne a že to pro něj nebude ani extrémní zátěž. Přece jen začal jezdit více pravidelně a nyní se dostavuje sladká odměna. Trochu mu vezme vítr z plachet starší pán, který ho předjede na elektro kole. Šlape se mu lehce a každým záběrem se ten člověk vzdaluje. No do háje, poví si tiše, snaží se přidat, ale více nemůže. Opře se do něj navíc ostré slunce, v nohou začíná cítit bolest, ale bojuje, vciťuje se do kluka, kterým byl a který někdy až úporně dokázal víc, než by si kdo myslel. Zabejčil se a ejhle. Byl první v cílové rovince. Třeba coby běžec na patnáctistovce.

Je kilák pod vrcholem. Stoupání je strmější, ale nějak jde šlapání paradoxně snáze. Čím větší odpor kopec klade, tím více se cítí uspokojen. Nemá prostor na nic jiného myslet. Na to co podělal, co by chtěl, co ho štve a s čím nehne, co ho žere a nejraději by kvůli tomu křičel.

Ještě dá pár ostrých zatáček /být pod ním moře, bylo by to dokonalé/, a ocitne se nahoře. Na horizontu Českého ráje, na vrcholu kopce, který se jmenuje Kozákov. Sesedne z kola, narovná se, rozhlédne se po krajině, výhled až na samé vrcholky Krkonoš. To je jeho domov. Asi by dokázal žít jinde, ale v daný moment o tom neuvažuje.

Objedná si záhy limo a párek. Napíše sms své tetě, pozdravení z vrcholu kopce. Komu ještě může, bratrovi, kamarádovi, spolužačce, bývalému kolegovi z práce, moc těch lidiček není a říká si, proč to tak je. Někdy ho to mrzí a jindy to přijímá s nadhledem. Už ví, že někdy stačí i jeden člověk, aby se cítil lépe.

Jakmile si odpočine, spustí se z kopce. Jede opatrně. Z hlavní silnice pak sjede do vyježděné koleje na louce. Ukázal mu tu cestu bratranec, s nímž nedávno na ten kopec také vyjížděl. Zkratka ale hlavně přítulná krajina s nečekaným rázem. V její jedné kotlině zastaví, podívá se znovu k obloze, dýchá, dívá se a prožívá krásu přítomné chvíle, kterou mu nikdy nikdo nevezme. O samotě stranou všeho a ode všech.

Autor: Jan Jurek | čtvrtek 7.9.2017 8:53 | karma článku: 9.35 | přečteno: 230x

Další články blogera

Jan Jurek

Pokec se spolužačkou

Rád sedává na lavičce při agua centru a sleduje lidi okolo. To místo mu dělá dobře. Není to tak vždy, ale někdy ano. A když má všeho dost, sebere se, sedne do auta a jede na to místo, kde má pár berliček, kterých se může chytnout.

3.1.2024 v 13:51 | Karma článku: 13.54 | Přečteno: 387 | Diskuse

Jan Jurek

Dokonalý manžel …

„Neexistuje! Nejsou takoví na skladě. Musíš se s tím, Ireno, smířit a brát to, co je. Taky už nejsi nejmladší.“ „Ale míry mám, Jitko, pořád ucházející.“ „To je dost pomíjivý a chlapi to vědí. V našem věku už také hledají jistoty.“

29.12.2023 v 12:16 | Karma článku: 14.33 | Přečteno: 539 | Diskuse

Jan Jurek

Nevlastní syn

„To dítě není tvoje.“ „Čí tedy?“ „Tvého kamaráda z vejšky. Zbouchnul mě jeden večer po akci. Oba jsme byli opilí, sami dva na koleji.“ „Stačí! Do detailů jít nemusíš! Po pěti letech manželství mi tohle oznámíš a tváříš se jakoby nic

27.12.2023 v 12:50 | Karma článku: 22.97 | Přečteno: 787 | Diskuse

Jan Jurek

Terapeutická hodinka

„Po čem teď jdete, co je vašim cílem?“ „Nevím, ztratil jsem se. Nebo to vím, ale nedaří se.“ „Proč?“ „Něco dělám asi špatně.“ „Dáváte tomu dost?“ „Možná ne ve všem.“ „Tak musíte přidat. Zaměřit se na sebe a na to svoje a být i trochu..

26.12.2023 v 10:34 | Karma článku: 8.29 | Přečteno: 166 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Alena Bures

Recenze - Martina Boučková: Šílená babička

Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....

28.3.2024 v 17:24 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 29 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 14.19 | Přečteno: 193 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.52 | Přečteno: 197 | Diskuse

Marek Ryšánek

Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.

Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.

26.3.2024 v 20:23 | Karma článku: 4.94 | Přečteno: 129 | Diskuse

Jana Péťová

Fluktuace každodennosti

Fluktuace každodennosti - Proměnlivost. Nepředvídatelnost. Dynamika. Rozmanitost. Odlesky radosti překvapení a lásky. Nástrahy a výzvy.

26.3.2024 v 11:08 | Karma článku: 11.09 | Přečteno: 190 | Diskuse
Počet článků 199 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 458

Jsem původní profesí učitel. Příležitostně publikuji recenze v tištěných periodikách. Byl jsem třikrát oceněn v rámci celostátní scenáristické soutěže Filmové nadace Inogy Barrandov. Realizovaný celovečerní film dle mého scénáře Kluci z hor. Dále viz můj web www.jan-jurek.cz   

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...